Za devatero horami a devatero řekami máme jeden takový roztomilý pozemek, na kterém se nám zrovna staví domeček.
A na tom pozemku máme taky 8 vzrostlých starodávných stromů. Těch ještě nedávno bylo 9, ale obrovskou hrušeň jsme museli pokácet, přitom měla fakt boží hrušky, ale stála bohužel v místě, kde jsme měli v plánu postavit náš dům. Budeme z ní mít voňavé dřevo na udění, do krbu, budeme vyrábět prkénka a kdo ví co ještě, dřeva je fůra. Bylo to mrzuté, ke stromům máme obrovskou úctu, ale na počest nebožky hrušky vysadíme taky dalších 10 nových ovocných stromků.
Takže máme 8 stromů tj. 6 švestek, 1 trnka a 1 jabloň. Tím, že nemáme pozemek hnedka za rohem, tak tam bohužel nejsme tak často, jak bychom si přáli. Se stromy se budeme muset naučit pracovat. Na jaře je omladíme, dáme do kupy a na podzim už budeme hledat recepty na švestkové hody.
Teď jsme se ale jednou takhle zrána probudili a docvaklo nám, že bychom ty naše švestky měli posbírat a něco z nich vymyslet. Co ale udělat takhle narychlo z několika desítek kilogramů švestek? Odpověď ale nebyla tak složitá, přeci kvas, základ na ten blahodárný mok jménem slivovice. Pár litrů se podaruje a pár snad i zůstane doma. Jako prevence vůči všelijakým rýmičkám apod.
Jenže my o kvasu absolutně nic nevěděli, jestli na něj potřebujeme 10 kg švestek nebo 100, jak se zakládá, do čeho se dává, fakt absolutně nic, totálně nepolíbení měšťáci.
A tak jsme si sbalili svých 5 švestek (tohle berte obrazně, žádné jsme ještě neměli a teprve jsme je jeli sbírat), vzali si pár přenosek a vydali se na naši "zahradu". Stejně tak jsme nevěděli, jestli si přivezeme půlku přenosky, nebo 5 plných. Jeli jsme doslova na blind. Cestou jsme si pak začali googlit, jak to vlastně v tomhle slivovicovém vesmíru chodí, co je potřeba dodržet a jak ten kvas založit. I když často jednáme dost spontánně, tak na provedení a kvalitě si pak necháváme zas záležet.
Dojeli jsme tedy na místo, počásko nám přálo. Za chvíli jsme si jen potvrdili, že některé stromy moc nenesou a na jaře je tedy musíme prořezat (zatím nevíme jak, však to našprtáme). Jiné jsou zas pěkně obsypané. Dali jsme se tedy do sběru, ale až na místě se dočetli, že je fajn se stromy zatřepat a co spadne, to se sbírá. Sbírá se totiž ovoce jen dobře vyzrálé a zralé. Jenže my tam měli dost vysokou trávu. Naštěstí se kolem prken (které máme na stavbu) povalovali nějaké fólie, sebrali jsme tedy alespoň je, dali pod stromy a mohlo se třepat. Trochu punk, ale účel to splnilo. Polovinu sadu nám taky naše stavební firma šikovně zaházela výkopovou hlínou, která se bude hodit na zarovnání, ale pro sběr fakt sranda, no děti se bavili :).
Z trnky jsme toho měli nejvíce. Ostatní stromy, švestky ještě nebyly tak zralé, a tak toho bylo méně. Nasbírali jsme toho pak i hodně ručně, jasně nebylo to úplně košér, ale další týden nás čekala dovolená a tak nebylo zbytí. Však my to další roky vezmeme už poctivěji, a jsme už teď zvědaví, kam se ten náš kvas posune. Tohle je takový zkoušecí první rok. Děti si to taky dost užívali, Rozka sbírala fakt poctivě a Jáša to ještě poctivěji všechno snědl.
Nasbírali jsme takhle necelé dvě přenosky, nějakých 35 kg. Na jeden litr slivovice je přitom potřeba cca 10 kg švestek (různí se to pak dle ovoce). Což o to, tři litry slivovice by nám na košt stačily, fakt nejsme žádné alpy, jenže jsme se následně taky dozvěděli, že nám takovou trošku nikde nevypálí. Dá se domluvit, že se kvas smíchá s někým jiným, ale to by přeci nebylo vončo. My to vůbec neděláme pro ty litry moku, ale taky ten pocit „Takhle jsme si ten kvas založili a takhle chutná výsledek.“ Spousty švestek jsme na stromech nechali, nebyly ještě ke sběru.
A mohla tak začít akce Bruntál. Našli jsme si, že v nedaleké palírně by nám vzali 100 l kvasu, chybělo nám tedy nějakých 70 kg švestek. Trochu jsem si pogooglil a došel k tomu, že tady kousek v Bruntále prodávají zrovna švestky na kvas. Zavolal jsem si tam a nevyšlo to, jsou zvyklí prodávat 500 kg bedny, mých 100kg jim nebylo dobrých (nějakých 5 přenosek!) Zkusil jsem to ještě o ulici vedle a tam s tím byli úplně v pohodě. Jasně, už to nebyly naše švestičky ze zahrádky, ale na náš zkoušecí první rok a učení se s kvasem to bylo furt v pohodě. Až na místě jsem ale zjistil, že ty švestky nebyly tak vyzralé, jak bychom si přáli, když už je člověk kupuje. Ostatní ale brali ve velkém a tak jsem si řekl že nebudu mít nos nahoru a zkusíme to. Ostatně moc možností jsme taky neměli, však ono to snad dojede.
Měli jsme tedy nějakých 135 kg švestek tj. 7 přenosek. Zase jsme si zagooglili (jo na netu je fakt vše) a za chvíli koupili tři 50 l nádoby, které se dají použít i na kvas. Nejdříve jsme chtěli koupil 100 litrovky, ale ještě, že jsme to neudělali, ona to fakt není žádná sranda pak přemísťovat.
Pak jsme se dali do čistění. Každou švěstičku jsme umyli, utrhly jí stonek a rozmáčkli (zkvalitní to pak kvašení). Prý jsou i tací, kteří každou švestku vypeckují, upřímně si to nějak nedokážu představit a rád bych takového člověka poznal a pokecal s nim o tom. Těch našich pár kilo nám totiž ve dvou zabralo pár hodin i bez vypeckování.
Máme tedy naloženo, ovoce nám už tak třetí týden kvasí a sami jsme opravdu moc zvědaví na výsledek. Na naši úplně první slivovici.
Stejně je to parádní si takhle z darů přírody vyrábět tyhle všelijaké dobroty.
- září 29, 2021
- 0 Comments
