"With your feet in the air and your head on the ground.." Pixies
Pravda je taková, že už nevydáváme jeden článek za druhým jako tomu bylo rok, dva zpátky. Den je skutečně krátký a my ho stále využíváme na plno, jen těch "projektů" je teď vice a možná i proto ustoupil blog krapet do pozadí. Stále jsme ale tady a na následujících řádcích vám chceme ukázat, proč jsme už více či méně offline.
Co teď vyplňuje náš čas nejvíce?
1. Zahrada
L: Už to bude téměř rok, co bydlíme v našem novém bytu se zahradou za okrajem Prahy. Polovinu interiéru starého bytu jsme prodali a začalo se zařizovat všechno od začátku. V novém, troufám si říci už vyzrálém stylu. Dále spousta vrtání, malování, dokonce jsem stavěl příčku a jednou jednu v koupelně zase zbourám. Zhruba po půl roce jsme se konečně dostali na zahradu a pochopil jsem, že ta se vážně buduje roky.
V prvním kroku jsme si nechali dovést tuny a tuny hlíny a začalo se kolečkovat a dorovnávat terén. Dále přišlo oplocení, zakládání trávníku, založili jsme si také kompost a tento měsíc začneme využívat dešťovou vodu. Opravdová výzva ale byla dřevěná terasa s pergolou. Studovali jsme, kreslili si návrhy a na konec objednali pro terasu desítky prken a hranolů ze sibiřského modřínu a KVH hranoly pro pergolu. A začalo se makat. Položili se základy, pak mi přišel na pomoc přítel od mé sestry a začala několikadenní "tesařina". Ten pocit, když něco postavíte vlastníma rukama, je opravdu k nezaplacení (místy jsem se cítil jako Ryan Gosling v Zápisníku jedné lásky) a člověk se opravdu mnoho naučí. Postupně přichází na dostatky i nedostatky a jestli bude nějaké příště, tak už vím, co bych udělal trochu jinak. V průběhu několika dalších týdnů jsem dělal menší úpravy, zpevňoval, natíral a doslova včera dodělal střechu. V brzké době pergola ještě dostane boční stěnu z latěk, které necháme prorůst Vistárií, a další týden nám dorazí zahradní nábytek. Chill může začít.
V prvním kroku jsme si nechali dovést tuny a tuny hlíny a začalo se kolečkovat a dorovnávat terén. Dále přišlo oplocení, zakládání trávníku, založili jsme si také kompost a tento měsíc začneme využívat dešťovou vodu. Opravdová výzva ale byla dřevěná terasa s pergolou. Studovali jsme, kreslili si návrhy a na konec objednali pro terasu desítky prken a hranolů ze sibiřského modřínu a KVH hranoly pro pergolu. A začalo se makat. Položili se základy, pak mi přišel na pomoc přítel od mé sestry a začala několikadenní "tesařina". Ten pocit, když něco postavíte vlastníma rukama, je opravdu k nezaplacení (místy jsem se cítil jako Ryan Gosling v Zápisníku jedné lásky) a člověk se opravdu mnoho naučí. Postupně přichází na dostatky i nedostatky a jestli bude nějaké příště, tak už vím, co bych udělal trochu jinak. V průběhu několika dalších týdnů jsem dělal menší úpravy, zpevňoval, natíral a doslova včera dodělal střechu. V brzké době pergola ještě dostane boční stěnu z latěk, které necháme prorůst Vistárií, a další týden nám dorazí zahradní nábytek. Chill může začít.
Se zahradou jsme teprve na začátku a čeká nás ještě spousty práce. Už teď víme, že to nebude klasická satelitní zahrádka s tújemi. V plánu je okrasná část, taková oáza klidu s relaxačními prvky a část ovocná s vyvýšenými záhony, ovocnými stromy, místo kde si může naše malá natrhat hrášek či jahody. Na tyhle maličkosti z dětství totiž sám nejraději vzpomínám. Na podzim nás čeká dosázet trávník, zasadit kolem dokola Habrový plot, doklepat skalku a postavit bytelný cihlový gril. Další rok postavit zahradní domek, vyvýšené záhony a dát té naší zahrádce duši.
Je to náročný, ale boží.
Je to náročný, ale boží.
- července 05, 2018
- 2 Comments
