Konečně mi usla, v šátku, po hodinovém hysterickém pláči. Roste jí další zoubek, věčný boj. 

Už 6 měsíců jsem na blog nic nenapsala. Stala jsem se mámou na plný úvazek, a tak se kaji. Ale jsem šťastná a to je to nejdůležitější, protože jen tak může být Rozárka spokojené a šťastné dítě. 

Včera jsem ale byla poprvé od porodu s Rozárkou na „společenské události" a to konkrétně na křtu knížky „Handling a nošení dětí s rozumem a láskou v hrsti“ od Vandy Schreierové a tak jsem si řekla, že bych o tom mohla napsat report.