a druhou vlastně taky.

To, že jsme si před více než rokem založili e-shop, tak to není žádným tajemstvím. První plán byl jasný, půjdeme na to pomalu, vezmeme to jako přivýdělek k mateřské a uvidíme, co se bude dít. Uvidíme, jak nás to bude bavit, co to přinese či naopak vezme. No a za ten jeden rok jsme se toho naučili opravdu mraky. Tím, že si vše až na tisk plakátu děláme sami, tak je to opravdu každým dnem jen posouvací. 

Míša na e-shopu dělala během dne, když jí malá dovolila a já přijel z práce kolem 18:00 h. Pověnoval jsem se malé, kolem osmé ji uložil ke spánku, zapnul PC a pár hodin makal na plakátech na míru a ve zbylém čase se mrkl na zbytek. Poslední dva měsíce se ale naše práce začala úročit, všechno do sebe začalo zapadat, marketing se vyladil a já ty dva měsíce neměl opravdu ani den volna, víkendy také zaplněné, a tak zbývaly jen dvě možnosti.

Buď s e-shopem seknout, protože se nám daří, tržby rostly (i když byly jak na horské dráze), klienti si nás chválili, práce nás bavila, ale neměli jsme špetku volného času a nebo dát v práci po 7 letech výpověď. Jít do té nejistoty na volné noze, vzdát se stálého výdělku, zaplacených dovolených, stravenek, Prahy, kolegů, firemního paušálů a dalších benefitů, který nám HPP nabízí. Sedli jsme si tak jednoho večera, dali do kupy pro a proti a plusy pro práci z domova se jen vršily a vršily, přičemž se protínaly často s tématem rodiny.

A tak jsem tady, sedím u počítače na volné noze (všimněte si toho prapodivného slovního spojení) a rád bych vám dal do kupy pár vět o tom, jak vypadal můj první den. První den, kdy je člověk po 7 letech svým vlastním pánem. To vám totiž může přinést řadu pěkných věcí, ale i řadu komplikací. Rád si podobné články ze života businessu čtu, tak pokud vás tenhle den v kostce zaujme, dejte echo do komentáře a můžeme jít v některých věcech více do detailu. Jistotu, tak tu teď nemáme, ale máme velkou chuť budovat. A kdyby to přeci jen nevyšlo, což se klidně může stát, tak trh práce je teď takový, že se není moc čeho bát a klidně můžu za půl roku něco hledat s pocitem, že jsem to zkusil a naučil se toho tolik, co by jinde trvalo roky.

Toliko prolog.