Možná znáte Lénu Brauner a Vnitroblock nikoliv. Nebo znáte Vnitroblock a Lénu Brauner nikoliv. Možná neznáte ani jedno a možná naopak obojí. Nejpravděpodobnější bude nejspíše první varianta, která se týkala také nás a to proto, že Léna je génius a Vnitroblock je teprve horká novinka na naší pražské scéně.  

Kreativita českého designu nezná hranic. V dnešním článku se podíváme po delší době na motýlky. Ať už vázací či předvázané, oboje zažívají v posledních dvou letech velký boom. V tomto článku však necháme látkové motýlky ležet na polici a podíváme se na zcela nový a netradiční motýlkový materiál. 

Na následujících řádcích vám tak představím značku BeMan a jejich skleněné motýlky. BeMan vyrábí své motýlky zhruba od začátku tohoto roku a je tak stále v začátcích své cesty. Myslím, že se můžeme ještě těšit na všelijaké novinky. Během tohoto roku má už v nabídce na 12 skleněných motýlků. Pokud si chcete vytvořit toho svého jedinečného, tak právě k tomu je k dispozici šikovná věcička jménem konfigurátor. V něm si během nekolika kroků navolíte požadovanou barvu, případné gravírování, typ uchycení, textil a v neposlední řadě i krabičku. 

Trenčkot jsem měl již delší dobu napsaný na svém must have listu. Je tomu pár let, co jsem si ho poprvé vyzkoušel v H&M v klasickém béžovém provedení. Bohužel jsem se tehdy také na pár let zalekl. Kombinace materiálu, střihu a světlé barvy mi zkrátka neslušela. Připadal jsem si jako německý exhibicionista, který se chystá na promenádu po Tiergarten. V jiném trenčkotu stejné barvy, jiného střihu a materiálu, jsem se zase cítil nanejvýš zženštile. Je to zkrátka dřina najít ten pravý trenčkotový a právě tady více než jinde platí to, že s vyšší cenou přichází také vyšší kvalita. Kvalitní trenčkot za pár stovek nekoupíte. A tak jsem vyčkával, sledoval slevy, koukal se po second handech s tím, že takový nadčasový kousek nemá cenu uspěchat a jednou se dočkám.

Klasický béžový trenčkot mě prozatím minul, ale není všem dnům konec. Při naší nedávné návštěvě Anglie nám byl představen T.K. Maxx, o kterým jsme již psali v jiném článku. A když to člověk nejméně čeká, tak to přijde. Na věšáku tady visel tmavě modrý trenčkot značky Ben Sherman, který čekal jen na mě. Poslední kousek, s kterým jsem ihned utíkal do kabinky. Když mi sedl, obratem se pak dostavili trenčkotové endorfiny, které jsem si tolik let šetřil. 

Tmavě modrý trenčkot se stal mým letošním nejoblíbenějším podzimním kouskem. Cítím se v něm opravdu dobře. Neprofoukne a v našich ulicích ho člověk jen tak nezahlédne. Všeobecně se trenčkoty na mužích moc nevidí. Jedním důvodem může být to, že se nám nabízí opravdu malé možnosti, kde si ho pořídit. Druhým důvodem bude zcela jistě také to, že ne každý se pro něj odváží. Pokud se necítíte dobře ve světlejším provedení, tak zkuste jiné barvy. Zrovna tmavě modré provedení je skvělou možností, jak vykročit do trenčkotového světa. Nejraději ho kombinuji se sportovnějšími bílými teniskami. Dobře vypadá jak zavázaný (vždy na uzel), tak i jen tak "na volno". Clutch neboli psando jste už mohli vidět u některého z předešlých outfitů u Míši. To je pak ta výhoda, když má vaše žena podobný vkus jako vy a kousky jsou zároveň unisexové. Stejně tak si střídáme i batoh, který má ve svém posledním outfitu a pár dalších kousků.

COS, značka, kterou všichni milovníci módy určitě znají. Jedná se o mladší ségru známého módního řetězce HM. Pod názvem COS se skrývá název Collection of style. Minimalismus, strohost a čisté linie - to jsou její základní prvky a já si tak COS zamilovala na první pohled.

Po jednom divadelním představení jsme s Lukášem a mojí mámou zavítali do jejich butiku na Pařížskou. Slovo dalo slovo, maminčina peněženka zaplakala (ale aspoň má jeden dárek k Vánocům z krku) a já si tak z obchodu odnášela dokonale minimalistickou, střihově zajímavou, černou sukni ze 100% bavlny a černé průhledné tílko z hedvábí. Nutno dodat, že ta kvalita materiálů mě baví čím dál tím více a nošení takových kousků se tak u mě posouvá na vyšší level. K sukni si můžete vzít lakovky nebo tenisky, mikinu nebo elegantní svetřík či halenku ..... kombinacím se meze nekladou, tato sukně potom vyloženě touží. Já pro tentokrát zvolila sportovnější variantu.

Co na outfit říkáte?

Miluji dýňové polévky. Musí být ale husté, hutné jak říká Lukáš. Někdy se už ale jedná spíše o krémy. V některých případech platí, že kam lžičku zabodnete, tam pak taky zůstane. 

Do těchto polévek se ale ve většině případů přidávají různá zahušťovadla, zjemňovadla a to většinou ve formě smetany či jíšky z mouky. Jelikož mi ale laktóza nedělá dobře a snažíme se jíst zdravě, smetanu a hladkou mouku z vaření úplně vypouštím a pokud smetanu použiji, tak maximálně do quiche. Čím tedy zahušťovat? A je to vůbec potřeba?

Takovéto polévky zalévám vývarem a to maximálně po okraj hlavní ingredience. V tomto případě dýně. V polévce pak po rozmixování stojí lžička a potom už pouze jemně přiléváte vývar, abyste dosáhli kýženého výsledku. Zahušťovadla tedy můžete úplně vynechat, a pokud se stane, že přelijete a místo lahodného krému máte něco neidentifikovatelného? Stačí vzít syrovou bramboru, do polévky ji na jemném struhadle nastrouhat, nechat přejít varem a polévka je zachráněna. Pokud chcete do polévky přidat smetanu pro jemnější, krémovější chuť, zkuste ji nahradit například kokosovým mlékem. Je mmj. zdravější a zároveň zkusíte i něco nového. Já ho poprvé vyzkoušela právě do této dýňové polévky. Ta se stala rázem jemnější, voňavější, zajímavější a neuvěřitelně dobře chutnala.

Troufám si říci, že blog Muži v Česku byl nejvlivnějším pánským módním blogem v Česku a výrazně zahýbal šatníkem nejednoho muže. Blog vždy měl a stále má především PR charakter. Všichni jsme odkazy v článcích, které nám přes remarketing nabízely relevantní produkty eshopu Le premier viděli a vůbec nám to pro obsah blogu nevadilo. Nedávno však prošel blog výraznou transformací a za mě osobně je to obrovská škoda. Bylo to něco jiného, sice místy vcelku "drzé" nebo upřímné chcete-li, ale jedinečnost to je to slovo, které blog vystihovalo. Nyní blog prošel nejen změnou designu, ale zaměřil se na širší publikum, opustil užší okruh (který i tak nebyl rozhodně malý) a pustil ke svým řádkům masy. Zahodil i toliko oblíbené pánské fórum, na kterém dostalo stovky lidí mnoho rad, inspirace a pomoci. Fórum naštěstí, i když pod jiným majitelem, jede dále a v novém.

Dnešní článek je jedním skvělým tipem na nákupy v zahraničí. Většina Čechů bere v zahraničí útokem Primark a za pár korun nakoupí sic plné tašky, ale do Primarku se za kvalitou oblečení nechodí. V dnešním článku vám tak představím oděvní outlet, který se v zahraničí těší velké oblibě, ale u nás je celkem neznámý. Najdete v něm obrovské kvantum kvalitních a zajímavých značek a především pak nadčasových kousků. Samozřejmě to neplatí pro 100% sortimentu a je to místy tak trochu "hrabárna". Cenově je sice jinde než Primark, ale kvalita vám to vrátí a ze zakoupených kousků se tak často můžete radovat i léta.

V dětství jsem (jako snad každý) milovala, když mi máma četla pohádky nebo když jsem usínala se sluchátky v uších, ve kterých mi zněla nějaká pohádka na dobrou noc. Milovala jsem je všechny a od každé pohádkové postavy jsem toužila mít něco. Tak například od Princezny se zlatou hvězdou na čele její zlaté šaty, od Popelky tři oříšky a od červené Karkulky jsem toužila mít její červené šaty.

Když mi přišlo domů zářijové číslo Elle, spatřila jsem je v nové kolekci F&F, kterou pro Elle nafotila Marika Šoposká s Berenikou Kohoutovou (herečky, blogerky a autorky knihy Sedmilhářky). Musela jsem je mít. Proto, když jsme přijeli z Thajska, moje první kroky vedly do Palladia, tam je ale bohužel neměli. Nakonec jsem je objevila v MY na Národní třídě. Přinesla jsem si je domů hrdě s novou kabelkou, přičemž od Lukáše jsem dostala palec nahoru a já tak mohla s klidnou hlavou a úsměvem na rtech uložit hlavu do peřin.

Šaty jsou minimalistické a jejich jasná červená barva vítá přicházející podzim. Díky mašli, kterou můžu nosit buď uvázanou nebo jen volně, nemusím nosit žádné šperky. Stačí tak náušnice a střih šatů do áčka zároveň lichotí mé sportovní postavě.

Letošní podzim vidím osobně na hry s barvami a jak jste na tom vy? Jaké jsou vaše barvy podzimu v oblasti módy? 

Dnes jsou to přesně 3 měsíce od naší svatby a nutno říci, že bych si ten den dala nejraději znovu. Ruku do ohně bych dala i za to, že by si dal repete i Lukáš. Ten den byl pro nás dokonalý. Všechno, co jsme si vysnili vyšlo, vše bylo ve vzájemné synergii a já tomu tak nějak nedokázala uvěřit.

Nebudeme si ženy nic nalhávat. Jakmile nás partner požádá o ruku, za chvíli opadne prvotní euforie a  začínáme plánovat ten náš společný den D. Ale v momentě, kdy se dostaneme ke svatebním šatům, začínáme propadat hysterii. Jaké vlastně bude téma naší svatby? Bude laděna do fialova? Bude čistě bílá nebo naopak šíleně barevná? Chci mít boho šaty nebo nadýchanou sukni? Ach bože, budu ve všem vypadat jak koule. Štastný zamilovaný smích střídá ten pološílený a krom toho, že máte strach, že žádné šaty neseženete, začínáte mít i obavy, aby si to váš budoucí manžel ještě nerozmyslel.

Že je snídaně opravdovým stavebním kamenem dne, tak to není žádným tajemstvím. V dnešním článku vám dám tip na jednu takovou vynikající snídani, která je zároveň opravdu jednoduchá a fitness - tři v jednom. Již nějakou dobu si libujeme ve zdravějším životním stylu a tak bych tímto článkem rád začal sérii fitness receptů, v kterých si ukážeme  mimo jiné i to, že to jde zdravě a přitom chutně. 

Základem lívanců je těsto, které ovšem není jen tak ledajaké. Ve většině receptů lze nahradit klasickou pšeničnou mouku tou celozrnou. My to tak děláme a co se týče živin a dalších kladů, tak celozrnná mouka s přehledem válcuje tu pšeničnou. Dá se říci, že obyčejná mouka v naší kuchyni už nemá místo. Tímto receptem se dostáváme ještě dále a mouku jsem zde nahradil banány a vajíčky. A teď to hlavní, chutná to výborně!

Milí čtenáři, pravidelní návštěvníci naší stránky, či jen kolemjdoucí.

Již to bude rok a půl co jsme se dali na "blogování", založili si tenhle blog, průběžně se orientovali v blogosféře a více se ponořili do světa módy a stylu samotného. I když volného času není nazbyt, článku jsme napsali na několik desítek a za chvíli se již budeme pohybovat ve stovkách. Dle reakcí a především pak návštěvnosti našeho blogu soudíme, že vás naše příspěvky zajímají, a tak v tom chceme pokračovat i nádale, ale trochu jinak. 

Od prvních článku, které byly zaměřeny především na módu, jsme se již trochu odklonili a nyní nás baví psát o životním stylu jako takovém. Stále se rádi pohybujeme v módním prostředí a stále o módě psát budeme, avšak životní styl je mnohem širší téma. Máme rádi také umění, kvalitní jídlo, zajímavá místa, hezké kavárny, kulturu, sportovní vyžití, cestování a život samotný. Myslíme si, že by vás mohly zajímat i z těchto oblastí naše postřehy, recenze a tipy. Již nějakou chvíli také články v podobném duchu píšeme, ale název blogu je tak trochu mimo mísu.

Považujeme tak za příhodné změnit také název našeho blogu Aj laf fešn na něco více trefnějšího. Trendy jsou prchavé, móda příchází a odchází, ale styl je způsob jak říci, kdo jsme, aniž by jsme museli mluvit.

Pojďte se tak s námi svézt Na vlně stylu.

Není tajemstvím, že detaily jsou právě to, co podtrhne výsledný vzhled celého outfitu. Jedním takovým detailem jsou právě náramky, které již pár let diktují trendy především na zahraničních blozích, sociálních sítích a v magazínech. Čím dál tím častěji se s náramky a jejich vrstvením setkáváme také v našich tuzemských ulicích a nemalou zásluhu na tom mají právě projekty, které umožňují si takový náramek pořídit.

V dnešním článku vám tak představím náramky severočeské značky Lavaliere, která má ve své nabídce více než 350 kousků a vybrat si není opravdu jednoduché. A co více, nejsou pouze prodejcem, ale rovnou výrobcem. Náramky Laviere se dělí do třech kategorií a to na macrame, korálkové a s kotvou. Právě po kotvě jsem už delší dobu pokukoval. 

Není tomu tak dávno, co nás oslovila Akadamie klasické hudby, pořádající každoročně mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, zda bychom měli zájem stát se součástí vzdělávacích fashion videí. Tento projekt nás natolik zaujal, že jsme  moc neváhali a na spolupráci kývli.

Udělal jsem si tak během jednoho dopoledne průzkum a obešel své čtyři nejoblíbenější konfekce, abych zjistil, kde se s imitací kapesníčku v kapse saka setkám. První návštěvu jsem udělal v Marks & Spencer v Palladiu. Po pečlivém zkoumání jsem nenašel jediné sako, kde by tato věc byla. Když už jsem tam však byl, tak jsem si odnesl luxusní chinos, které byly zlevněné z 1700 Kč na 349 Kč a to se vyplatí. Marks & Spencer si tak zachoval tvář a stále je to pro mě ta lepší konfekce.

Druhým místem bylo H&M, které je rovněž v Palladiu. Zde jsem šel na jistotu a nebyl jsem zklamán. Hned u prvního stojanu na mě vyskočilo sáčko s rádoby poskládaným bílým kapesníčkem.

Hen party, Goodbye party, rozlučka se svobodou, loučení se svobodou a mnohé další. Spousta označení, ale jedno mají společné - pořádně se rozloučit se "svobodou". 

Podle starých tradic probíhalo loučení se svobodou nejpozději týden před svatbou, ideálně však den předem, což my si teda nedokážeme představit. Rozlučka den před svatbou sloužila hlavně k vyhánění zlých duchů. V dnešní době bere každý rozlučku jinak. Někdo jí tak využije k pozvání všech svých nejbližších přátel, aby společně strávili den a noc, někdo rozlučku využije jako záminku zajít si s přáteli do striptýz klubů, přičemž se může pořádně střískat. V následujících řádcích vám nastíníme, jak probíhaly ty naše rozlučky. Můžete se tak případně nainspirovat, poučit, či si jen tak počíst.

Kdy?

M: Já jsem se chtěla alespoň lehce přiblížit k tradicím, a tak jsem rozlučku zorganizovala na týden před našim dnem D. Plánovat jsem začala cca měsíc před a pořád jsem nevěděla, jak rozlučku pojmout. Důležitá pro mě byla hlavně přítomnost mých nejbližších kamarádek, a tak když skoro všechny potvrdily účast, začala jsem hledat inspirace na pinterestu. Šerpy a korunky mi přišly neoriginální, ale nějaké označení to prostě chtělo. Začala jsem přemýšlet nad tričky. Nakonec jsem ale skončila u připínacích placek s textem "rozlučka se svobodo(vo)u" v barvě starorůžové, které mi rychlosti blesku do druhého dne vyrobila Plackovna.cz.

Pokud máte rádi kávu, musíte se podívat na tento dokument. Pokud vám káva dosud nezachutnala, musíte se podívat na tento dokument. Pokud chcete nahlédnout pod kávovou pokličku, dozvědět se, jak se káva vyrábí, pěstuje a připravuje, pak se musíte podívat na tento dokument.

Ono by ani více už nebylo potřeba psát. Dokument A Film About Coffee jsem viděl zhruba před dvěma lety v kině Atlas. Jeden z důvodu, proč milujeme menší kina je ten, že člověk v nich může vidět filmy, které vám v Cinestaru nikdy nepustí, a když k tomu připočteme příjemné ceny a příjemnou pohostinost, tak je takové kino k nezaplacení. Dokument A Film About Coffee je takový ten typ snímku, který když skončí, tak je vám to jen líto. Film je tak krásně natočen, že v něm hltáte doslova každý záběr. A Film About Coffee vás zavede na farmy v africké Rwandě, v Hondurasu, do vyhlášených kaváren v Tokyu, New Yorku, Portlandu, San Franciscu nebo Seattlu. 

Křivák, kožená bunda do pasu, ve které musí snad každý vypadat jako "rebel". Křivák je jedním z těch must-have kousků, který by měl mít v šatníku každý muž. Tedy aspoň dle mne. Dlouho jsem ten svůj vysněný křivák vyhlížel, až mi jednou konečně padl do oka jeden z Mango outletu. Ten vám doporučuji sledovat, protože občas tam vyskočí opravdové skvosty. Já tam takhle našel tenhle hnědý křívák z jehněčí kůže, který byl zlevněný z 6000 Kč na necelé 3000 Kč. A nemůžu si ho vynachválit.

Křivák je opravdu univerzálním kouskem a můžete ho najít nejčastěji v černé barvě. Já mám však poslední dobou nejraději kůži v hnědé. Co se týče kombinací, tak nikdy nešlápete vedle s basic kousky jako například s trikem s kulatým límečkem a to nejlépe v bílé či šedé barvě. Dále slim fit džíny a jednoduché tenisky či Conversky. Fantazii se ale meze nekladou a určitě zkuste i košili či cokoli, co je vám pohodlné. 

Znáte ten pocit, když vám neustále vylézá halenka ze sukně či triko z high waisted džínů? Já to úplně bytostně nesnáším a tak si pomalu začínám pořizovat různá body. Už mám černé tílko jako body, plánuji si pořídit košilové a body s dlouhým rukávem. Teď mi do začínající "sbírky" přibylo toto průsvitné rafinové od značky Katrus. Nosit se dá úplně ke všemu a to jak k džínům, tak i k mým oblíbeným sukním s vysokým pasem. Já ho pro tentokrát zkombinovala s šedou áčkovou sukní do pasu značky Figl. Barevnost outfitu jsem rozbila fuchsiovou rtěnkou od Astor soft sensation,  která je mimochodem moje aktuálně nejoblíbenější řada rtěnek, č. 204.
Body prostě u mě sbírá body a co na něj říkáte vy?

Abychom řekli pravdu, na festivalu jako takovém tom pravém s veškerou atmosférou, kdy s sebou vezmeme stan, spacáky a to nejnutnější vybavení zabalené v krosně, tak na takovém jsme společně ještě nebyli. Jednak proto, že kamkoliv se chystáme na delší dobu než jeden den, tak řešíme existenci našeho čtyřnohého člena rodiny Charlieho. A to hlavně, ke komu ho ubytujeme a jestli má vlastně někdo na hlídání čas. A čas ten je cenný. Minulé roky jsme sami měli léto dost nabité a tak na především hudební festivaly už tolik času nezbylo.

Jelikož jsme nedávno povýšili náš blog na blog lifestylový, mám dnes pro vás tak trochu netradiční článek s tipem na zajímavý výlet. Příroda a procházky totiž neodmyslitelně patří k našemu životnímu stylu a rádi vám tak sem tam přihodíme i nějaký ten tip na výlet, který stojí za to. Sami po podobných tipech bažíme, a tak snad přijde také nejednomu čtenáři vhod. Bude se jednat především o výlety z okolí Prahy. Pro lepší orientaci zakreslujeme trasu výletu také do mapy, kterou najdete pod tímto odkazem.  

Dva a půl měsíce cíleného tréninku jsem v sobotu úspěšně zúročila a dneska cítím doslova každý sval. O čem, že tedy bude dnešní článek? O mém prvním a jisto jistě né posledním překážkovém závodě Spartan Race, který se odehrál 23.4.2016 v Praze na Výstavišti v Holešovicích, části Tróji a parku Stromovka.

K psaní blogu také neodmyslitelně patří poznávaní nových lidí. Vždy jsme rádi, když nás osloví někdo z našich čtenářů či když potkáme kolegy pisálky nebo lidi, kteří se pohybují ve světě módy. Jedním takovým člověkem je také Iva ze SocksInBox s kterou jsme se poprvé viděli na Lemarketu a o chvíli později se už pořádněji seznámili na Pop up Gentlemanu No.1. Od té doby se potkáváme také již pravidelně na různých marketech, kde je Iva pečená vařená a nejen na nich. 

Jednou z našich spoluprací bylo focení na Náplavce, které proběhlo minulé léto a o kterém jsme reportovali na našem facebooku. Chmelové nápoje, labutě, sem tam nějaký racek, více než sem tam nějaký ten hispter a pánové a dámy v barevných ponožkách. Bylo to veselé, poznali jsme znovu fůru zajímavých lidí a také to byla zajímavá zkušenost. On se totiž člověk nohovým modelem nestává každý den. 

Jak jste již vytušili, SocksInBox jsou především barevné ponožky, ale ne jen tak ledajaké. Iva si všechny designy navrhuje sama a každý model je tedy opravdovým designovým kouskem. Když mě Iva tento týden oslovila, zda bych si nechtěl znovu zapózovat a vzít několik kalhot a bot a vymyslet několik variací, neváhal jsem a jen jsme čekali na ideální počasí. Vyžehlil jsem si svoje nejjarněji vypadající chinos, vyleštil troje polobotky a vydrhl Conversky a šlo se na věc. Nejprekérnější věc z focení? Mít sebou několikero kalhoty je fajn, ale člověk s převlékáním na Letný bude všude vypadat, tak trochu úchylně, zejména pak ve křoví. Nejvtipnější příhoda z focení? To bylo, když k nám dorazil hlídač letenského zámečku a ptal se nás, co za divočinu tady točíme. Možná mě viděl ve křoví bez kalhot, možná špatně vidí na dálku a zaměnil si Ivin styling mých nohavic za bůh ví co, možná kouká doma na co by neměl a to ho pak napadají divočiny. Tak či tak, pobavil kvalitně. Všechny kolekce jsou vždy nápadité, ale vždy mě jedna nadchne především. Min. rok se toho zhostila kolekce Rubik a v nové kolekci je to dozajista Folklor, který je inspirovaný našimi lidovými kroji.

A jaký je výsledek z focení? Na to můžete již mrknout níže. Kdyby jste chtěli fotek vidět více a počíst si menší rozhovořík o mém vztahu k módě a mém pohledu na barevné ponožky, tak na to můžete mrknout zde v článku SocksInBox. 

Co jsem tak četl a slyšel, spona u nás není považována za moderní záležitost a lidé si ji pojí s minulým režimem, vesnickými tancovačkami a bůh ví čím ještě, ale ono opak je pravdou. Spona je velmi příjemný doplněk, který pozdvihne outfit zase někam jinam a dodá mu šmrnc!

Stejně jako u jiných detailů, také u spon na kravatu je důležité celkové vzezření člověka. Pokud si na sebe nahodím nepadnoucí polyestrový oblek s polyestrovým setem kravaty a kapesníčku, obuji boty s hranatou špičkou, tak budu lacině a blbě vypadat jak se sponou, tak i bez ní. Pokud má však člověk svůj šatník pod kontrolou, tehdy je spona dalším vítaným doplňkem. Spona na kravatu není žádným základem a samozřejmostí, ale jen další kousek do skládačky, která se zabývá šperkováním outfitu.

Je to již delší dobu, co si libujeme ve vietnamské kuchyni. Jen pozor, nezaměňovat s asijskou, čínskou či počeštělou vietnamskou, která má nabídku upravenou české poptávce a vzniká tak něco hybridního a neautentického. Smažák v opravdové vietnamské kuchyni zkrátka nenajdete. Poslední dobou se vietnamským restauracím u nás daří. Vietnamci jsou asi nejznámější svými ujetými stánky s oblečením (co se dá dělat, když to má svého kupce), poté expandovali svými večerkami, následovala nehtová studia a nyní jsou to restaurace a za ty jsme rádi.

Březen, za kamna vlezem, a kdybych měl doma kamna, tak si na ně opravdu rád vlezu. Vezmu rozečtené Kerouacovy Podzemníky, udělám si dobrý sypaný čaj, zavolám k sobě našeho psíka a koukám z okna a užívám si toho, že venku to sic není ještě na deku, ale  už ani na sněhuláky. Takové příjemné melancholické počasí, které známe i z nedávného podzimu. Máme se ale přeci jen v našich tuzemských podmínkách dobře. Stereotyp, tak ten nám nehrozí. 

Když tak mrkám na své zveřejněné outfity, převažují mi v nich sáčka a já je opravdu rád mám. Přes zimu jsem sehnal i pár nových kousků, které vám přes rok určitě i ukážu. V mém šatníku však převažují ležérnější kousky a právě z tohohle soudku bude i dnešní outfit. Člověk by řekl, že s přibývajícími léty bude svůj šatník spíše zklidňovat. My to však máme s Miškou opačně a začíná nás dost bavit i samotný street style, ale o tom někdy jindy. Nabízí se toliko možností a stylů a zkrátka není důvod, proč tohoto daru nevyužít. 

Baví mě kombinovat kousky za pár tisíc s těmi za pár stovek a až po ty za pár korun ze sekáče. V každém případě je však vždy dobré zohlednit kvalitu a použité materiály. Já si to tady nakombinoval oblíbený skandinávský řetězec s italskou krejčovinou. Byla to jedna z posledních příležitostí vytáhnout kožené rukavice z H&M a vlněné kalhoty milánské značky Pantaloni Torino. 

A boty? To jsem jel jednou takhle do centra lovit a do toho mi píše Vašek Kotyků ať hádám, kolik ho stály ty botky, co jsem mu právě lajknul. A já si tak myslel, že to půjde na tisíce korun a on na to, že je právě našel ve výprodeji v F&F za celých 518 Kč. A tak jsem změnil směr a šel se tam hned mrknout po dalších případných modelech, ale skončil jsem nakonec u těch samých a jsou opravdu povedené. Nepředpokládám, že je jednou zdědí můj syn, ale věřím, že svůj účel splní a co si tak v nich chodím už zhruba dva měsíce, tak jen žasnu nad tím pohodlím. F&F místy dokáže překvapit. O tom jsem se už nejednou přesvědčil. Jen Vašku, na Pop Up Gentleman No.3 bych si je rád zamluvil já. Může být?

30, krásná číslovka, hezky se vyslovuje a v každém evokuje, co se týče věku, něco jiného. Cca dva dny před tou "mojí třicítkou" mi přišla do schránky nová Elle, kde se známé osobnosti svěřovali se svými zkušenostmi s překročením "magické" třicítky. No není to náhoda? Samozřejmě to byl topic, který mě v Elle zaujal jako první a tak jsem ho zhltla na první dobrou.

Jestli se teď cítím jinak? Cítím se pořád stejně, jen možná o něco více "dospěleji". Také cítím určitou formu odpovědnosti. Cítím, že bych se chtěla stát matkou a že bych chtěla dosáhnout v životě vyšších cílů. V zrcadle se teď prohlížím důkladněji a zkoumám vrásky (zatím jich naštěstí moc nemám). Zatím je to teda dobrý.

V práci jsem neustále v plném pracovním nasazení. Do toho plánujeme a zařizujeme náš svatební den a tak jsem začala řešit oslavu necelý týden před narozeninovým dnem. Proto jsem se nemohla divit, že většina mých kamarádů se páteční oslavy zúčastnit nemohla. Ono dát v Praze dohromady partu lidí je místy nadlidský úkol. Bylo mi to dost líto a do toho ještě byla přeložena má zkouška svatebních šatů. Chtěli jsme si udělat také radost a vybrat si ve filatelistické pobočce známky na svatební oznámení, ale tam nám zavřeli doslova před nosem. V jeden den tak na mě bylo už až moc zklamání. Lukáš mi ale naplánoval tajuplný narozeninový víkend, který začínal právě pátečním večerem, a tak jsem se i přesto všechno měla na co těšit.

Společně jsme nakoupili, dokonce jsme společně uvařili a nepohádali se u toho. Pustili jsme si úžasný film od Tima Burtona Big fish. Sice jsme ho už viděli, ale film je to krásný a nikdy neomrzí. Otevřeli jsme si k němu láhev Merlotu a večerní pohodička mohla začít. Najednou se Luky vytratil a za chvíli jsem slyšela: " Hepy brrzdeeej tů jůůůů ....". V jedné ruce nesl dort (který jak jsem se později dozvěděla měl schovaný u sousedů na balkóně) se třiceti zapálenými svíčkami a v druhé knížku P.S. od Aňi Geislerové. Zase mi bylo hej, stále znovu a znovu nachází nápady, jak mě překvapit a opět jsem si uvědomila, jak moc svého muže miluju.

Posledních pár měsíců se zajímám spíše o minimalistický street fashion, který mě neuvěřitelně baví. Líbí se mi například móda od City Folklore (návrhářky z Ostravy) či minimalismus od Lukáše Macháčka. Je v tom pocit uvolněnosti, svobody, pohodlí a kreativity. Zvolila jsem si v tomto článku proto outfit v podobném duchu.

Na sobě mám novou mikinu  značky Puma, kterou jsem objevila v e-shopu Ringit.cz a kterou jsem si vybrala především kvůli luxusní kapuci a barvě. Jako svrchní část outfitu jsem zvolila křivák, o kterém si myslím, že by měl být základním kouskem jak dámského tak pánského šatníku. Můžete ho zkombinovat prakticky s čímkoliv. Pořídila jsem si také nedávno batoh od navrhářky Liuc a musím říct, že po dlouhé době super změna.

AKT 2016. Takhle jednoduše a výstižně je pojmenována právě probíhající výstava ve Vinohradské Nové galerii. Zúčastnili jsme se nedávno samotné vernisáže výstavy, ale návštěvníků dorazilo na několik stovek. Nedalo se hnout, a tak jsme se dneska vrátili zpět  a vychutnali si malby už v o něco komornější atmosféře. Desítky abstrakních i konkrétnějších zobrazení nahé lidské figury, malby, kombinované techniky i koláže, které mají na svědomí známější i méně známé jména uměleckého světa. Téma výstavy je to přinejmenším zajímavé a dá se říci, že i jedno z nejklasičtějších. Nahota byla umělecky zobrazována již před naším letopočtem ba i po něm. Jak si s aktem poradilo na 26 současných českých umělců se můžete předsvědčit sami do 17.3. 2016 v Nové galerii, Balbínová 26, Praha 2. 

Vystavující:

Císařovský Tomáš, David Jiří, Dúbravský Andrej, Englberth Miloš, Janečková Walshe Katarina, Janovský Jakub, Krajc Martin, Kůrka Filip, Kunc Milan, Lomová Ivana, Matoušek František, Mainer Martin, Načeradský Jiří, Nagypal Michal, Pangrác Pavel, Petrov Lyuben, Písařík Petr, Rapant Michal, Rittstein Michal, Róna Jaroslav, Salajka Martin, Symůnek Alfréd, Štech Adam, Špaňhel Jakub, Šmíd Pavel, Typlt Lubomír

Když mě Lukášek požádal před rokem a půl o ruku, říkali jsme si, jak máme fůru času na naplánování našeho velkého a důležitého dne s velkým S. Rok a půl ale uběhl jako voda a už za 4 měsíce to vypukne.

Vousy zastřižené na 5 - 10 mm nosím stabilně tak třetím rokem. Tenhle způsob vousatého žití se mi líbí a troufám si říci, že mi svědčí. Bez vousů se cítím tak nějak neúplně, zbytečně moc mladě a mládí nemám potřebu nahánět. Dlouho jsem koketoval s myšlenkou nechat si narůst delší plnovous a i když letošní zima není nejsilnější, praštil jsem do toho. Nyní se má vousatá chlouba pohybuje na nějakých 3 cm a zkusil bych se zde s vámi podělit o nějaký ten postřeh, zkušenost či moudro (jelikož s vousy přichází také moudrost).

Hned na začátek je třeba říci, že nechat si narůst plnovous, to není jen tak. Časově je to sice mnohem pohodlnější než každodenní holení, ale i tak je třeba se o vousy min. 2x týdně starat. Pokud si tedy myslíte, že není třeba nic dělat a jen nechat vousy růst, tak na to i obratem zapomeňte. Tohle si mohou dovolit snad jen lidé na ulici a třeba ani ti ne. Upravené vousy jdou ať už na vědomé či podvědomé bázi poznat a takové opečovávané vousy lze nosit i ve formálnějším prostředí. Vousy se dají nosit v nespočetně variacích a ne každému bylo dáno do vínku nosit plnovous. Někdo má zkrátka vousy řidší, druhý zase hustější, třetí světlejší a čtvrtému to nesedí k jeho celkové vizáži. Je tak na úsudku každého, jaký typ vousů si nechá dle svých dispozic narůst. Krásný však na tom je to, že to nebolí a poměrně lehce se dá vousů případně zbavit. Za pokus to stojí.

Jak tedy na plnovous? Vousy si nechte několik týdnů růst s tím, že se sem tam zastřihnou vyčuhující vousy. Zastřižení bere to na divokosti vzezření. Už samotný několika týdenní porost vyvolá v okolí rozruch, ale není ho třeba umocňovat. Každopádně je to období slastné, kdy odpadá každodenní holení. Nepropadejte však panice, i když se to nemusí zrovna zdát, tak vousy postupně zhoustnou a budou plnější. S růstem vousů může být spojeno i svědění. Pomoci může například i takový vlasový šampón či přípravky na ošetření pokožky. Není se vůbec třeba bát používat přípravky na vlasy. Odpůrci Darwina a evoluce, nechť teď přestanou číst, ale vousy a vlasy mají vlastně jeden společný prapočátek. Ono tehdy, někde v hlubokém paleolitu se na našich předcích typu homo habilis nerozlišovaly vlasy od vousů. Vše byla srst. Evoluce je však stylovější záležitost, která má ráda větší rozmanitost a tak se ze srsti postupně vyvinuly vlasy, vousy a chlupy. Vtipné je, že ještě nejsme u konce a kdo ví jak bude člověk vypadat za dalších tisíc let. Proč o tom ale píši, vous od vlasu sice ušel cestu, ale ne tak ještě dalekou. Existuje sice spousta přípravků speciálně na vousy, které určitě i stojí za to, ale pokud si nejste jisti tím, že u plnovousu nezůstanete déle, postačí i přípravky například na ty vlasy. Vousům je nutné věnovat stejnou pozornost jako vlasům a s tím je spojené i pravidelné mytí.

Vousy máme tedy řádně narostlé a dostáváme se  k prvnímu kroku. Suché vousy učešeme ve směru růstu. Co se týče hřebenu, já používám kartáč na vlasy od Kentu. Ideálnější volbou by byl samozřejmě specializovaný hřeben či kartáč na vousy, ale i s mým kartáčem jde česání skvěle. Myslím, že je v tomhle směru zcela univerzální. Vousy jsme si nyní učesali před samotným sestřihem, ale pročesat je doporučuji určitě i každé ráno a večer.

... pociťuji neuvěřitelnou svobodu. Jakmile vyběhnu, stává se pro mě okolní svět neviditelným a jsem jen já a hudba, hrající v uších. Silný tlukot srdce mi dává vědět, že žiji.

Nebylo tomu ale vždy tak. Od dětství sport miluji. Věnovala jsem se snad všem možným aktivitám. Jediné, co jsem bytostně nesnášela a co mi nešlo, byla sportovní gymnastika a běh. Na gymnastiku jako takovou musíte mít talent, to je bez komentáře. Já ho neměla bohužel po kom zdědit a se svoji muskulaturou a výškou se mi zkrátka stojky, hvězdy ani vruty ani nic podobného nedařilo. Oproti tomu je běhání přirozený pohyb a nelibost k této činnosti plyne tedy ze špatného provedení (nesprávné dýchání, nášlapy atd.) nebo jen z lenosti či pohybu samotného, pokud tedy nejste jinak tělesně postiženi.

A přestože jsem vystudovala sportovní fakultu, stojku ani hvězdu stále neumím a nechuť ke běhání mi zůstala. Změna však přišla nedávno.

Když se jednou za čas nějakým snad poblouzněním ocitnu na Staroměstském náměstí, nekoukám po turistech ani pod nohy, ale na pražskou architekturu, která mě nikdy nepřestane ohromovat. Častokrát tak můj zrak spočinul také na domě u Bílého jednorožce, v jehož prostorách má výstavní síně Gallery of Art Prague. Jedná se o stále expozice, které jsou jednou za delší časový úsek obměňovány. Minulý rok jsme zde byli na Andyho Warhola s výstavou  I´m OK. Bylo to vynikající. Rok se s rokem sešel a přesně na den jsme si řekli, že se mrkneme také na Salvadora Dalího. A co více, uděláme si z toho tradici a každý první víkend v novém roce zavítáme do nějaké té galerie. Byly totiž časy, kdy jsme na všelijaké vernisáže a výstavy chodili doslova každý měsíc. Rozmanitost zálib a povinností se však rozrostla a i když má den stále 24 hodin, času máme méně a tahle tradice bude naší artovou jistotou.