Aby toho nebylo málo, ke všem těm změnám Muži v Česku začali vycházet také v časopisovém provedení. Na stáncích tak máme zase o výběr navíc a to vítám. Venku jsou teprve dvě čísla a v dnešním článku vám nastíním, co v nich najdete. Časopis Muži v Česku je dvouměsíčník a to mi náramně vyhovuje. Momentálně jsem totiž ve fázi, kdy se mi předplatné kupí na stole. Stále více a více propadám knihám a to i tak, že to co jsem na střední škole považoval za povinnou literaturu, je teď pro mě velice zajímavým zpestřením a odpočinutím od pracovního shonu. Knihovna se plní, mozek přetéká vědomostmi a srdce příběhy. 

Časopis se zaměřuje na klasičtější větev pánské módy, životní styl a vším s ním spojené. Muži v Česku vychází pod vydavatelstvím Karolinenthal Media, přičemž jedním z majitelů je právě sám Jakub Lohninský, který vlastní také obchod Le Premier. První číslo bylo, dá se říci zkušební a zadarmo a tak se logicky na stáncích nenašlo. Napsal jsem si o něj vydavatelství dodatečně a za chvíli už na mě čekalo ve schránce. Od druhého čísla však najdeme časopis již na stáncích za pěkných 95 Kč. Pochopitelně ho nenajdete v každé trafice, místy tedy bude potřeba absolvovat trafikovou tour, než najdete tu pravou stylovou.

Král je mrtev! Ať žije král! Zhruba před dvěma lety nastaly v dobře známém časopisu Maxim výraznější personální změny. Odešla tehdy řada redaktorů a Maxim dostal tak trochu jinou tvář. Musím se přiznat, že jsem nikdy nebyl vášnivým čtenářem tohoto plátku. Ale kdykoli se mi časopis dostal do ruky, se zájmem jsem jím prolistoval a ocenil pak zejména uhrančivé fotografie. Je tomu teď pár dní co projela internetem zpráva o konci časopisu Maxim. Nabídka mužsky zaměřených časopisů sic přišla o jeden plátek, ale Muži v Česku jdou s kůží na trh. Maxim byl na trhu celých 13 let a dle oficiálních zpráv se čtenářská základna výrazně zmenšila a vydávání časopisu již nemělo perspektivu. Proč se tak stalo, to může být na delší zamyšlení.

Proč o tom však píši? Pokud vám budou připadat některá jména autorů článků časopisu Muži v Česku povědomá, tak si vzpomeňte právě na Maxim. Na papír se totiž vrací bývalá redakce Maximu s Pavlem Vondráčkem, Radkem Kovandou, Janem Strmiskem a Petrem Bílkem. Což jsou všechno ostřílení redaktoři a myslím, že můžeme tak očekávat specifický maximovský humor v novém kabátu. To je samozřejmě jen malý výčet redaktorů, přičemž někteří z nich jsou stálí a jiní zase externí. V čele časopisu stojí Miloš Štěpař za podpory svých stálých redaktorů jako například Jakub Lohninský, Ondřej Chutný, Jakub Horák a dále řada externích přispěvovatelů.

Časopis Muži v Česku je stejně jako byl i blog, skvělým PR nástrojem s velkým přesahem. Reklama na Le Premier na vás vybafne doslova po otočení první stránky prvního čísla. Nemůžeme to mít však časopisu vůbec za zlé, rozhodnutí je to moudré a samotný obchod udělal pro českou scénu pánského oblékání obrovský kus práce. Inzerce je v časopisech nezbytností. Bohužel v dnešní době se vydělávat pouze na prodeji nedá a tak desítky stránek zaplavuje rozmanitá reklama od bělení zubů po výzvu na změnu vašeho antivirového programu, protože ten jejich antivir je přeci nejlepší. Člověk se proti tomuhle už časem obrní a já tak i docela automaticky podobné stránky přeskakuji.

I když má časopis nepochybně jako jeden z cílů reprezentovat a dávat do povědomí obchod, dává na svých inzertních stránkách prostor také konkurenčním firmám. Důkazem toho může být například dvoustrana butiku s italskou módou Uomo Napoletano, který je na tom sic cenově trochu jinde, ale scéna s pánským odíváním není tak obrovská, aby se klientela nepřekrývala. Inzerce mě v časopisu Muži v Česku nijak zvlášť neruší. Výjimkou může být snad jen úvod druhého čísla, v kterém musím prolistovat několik stran inzerce a teprve pak se dostanu k úvodnímu slovu, stavebnímu kamene každého nového čísla. Méně je někdy více. Otázka "skryté" reklamy je odjakživa složitějším a kontroverznějším tématem.  Osobně si myslím, že na ni není nic zlého a jde především o svědomí samotného autora a jeho znalosti. Pokud je produkt "férový", pak si o něm rád přečtu i ve "skryté" reklamě.

Samotné úvodní slovo bylo v prvním čísle nanejvýš minimalistické, a i když sdělení bylo hutné, čekal jsem aspoň slovo s představením magazínu. Toho jsem se dočkal v druhém vydání. Dozvídáme se zde například to, že časopis je věnován mužům, "kteří nejsou otroky spotřební kultury, ale současně mají rádi krásný život, krásné věci a dokonce i ženy. Kteří ocení tipy na to, jak být kousek dál před těmi ostatními, co svůj život jen tupě swajpují." Zaměření časopisu pak samotný obsah jen potvrzuje. Dále se v úvodu hovoří například o tom, že nemáme čekat rozhovory s osobnostmi jako Tomáš Klus, Marek Eben či články tipu "Deset důvodů proč se oženit". A přitom si hned na prvních stránkách protiřečí rozhovorem s Michalem Horáčkem. Když dáme osobní preference stranou, tak si dokáži představit na desítky kvalitnějších kandidátů, kteří by dokázali nakopnout první čísla do patřičných výšin. Dále se nedozvíme sice důvody proč se oženit, ale naučíme se například jak reagovat na to, když vám žena oznámí, že je těhotná. Taktovka kvality článků byla prvníma dvěma čísly nastavena a jedeme dále.

Trendy obálka prvního čísla ukazuje hezky to, jak se celý koncept Mužů v Česku změnil a zcela jistě tím i přiláká nové publikum. Když si listujeme prvním číslem, tak se setkáváme se širokou paletou článků z nejrůznějších částí života. V některých článcích, zejména pak těch lifestelových je bohužel cítit zbytečná dávka arogance a v jiných zase takový humor, který nemusí každému vyhovovat. Třeba článek "Cigarety jsou vznešené" je zase jen sofistikovanější obhajobou toho, že kouření není tak špatné a vlastně, že je i šik. Jsem bývalý kuřák a věřte mi, cigarety jsou mnohé jen ne vznešené.

Jedním z větších kamenů úrazu pro čtenáře blogu Muži v Česku může být místy i duplicitní obsah časopisu. To znamená, že mnohé články najdete jak na blogu tak i v časopisu. Opakování je matka moudrosti a tak jsem si se zájmem přečetl znovu například článek o Hugo Bossovi, který si i rád založím v tomto papírovém provedení do knihovny. Ale takových kopií je tam více a to mě jen podporuje v tom, že blog přestávám číst a články si přečtu v časopisu. Bude tohle pro PR eshopu cestou vzhůru? Těžko říci co se za novou strategií skrývá. Pro mě osobně vždy byly a stále jsou nejpřínosnější články, které se věnují teorii. Vidím to také jako jeden z hlavních důvodů proč časopis číst a na základě předtuchy jsem si i objednal předplatné i když jsem neviděl ani kousek stránky.

V našich tuzemských vodách je plátků o pánské módě pomálu, a i když má Jakub Lohninský jak své Lepremiérovce, tak i své odpůrce, jedno se mu upřít nedá. A to je právě to, že se v pánské módě vyzná. Z naučných článků si můžete přečíst například o zvířeti jako logo značky, lekce jak co a s čím kombinovat, články o tom jak si vybrat oblek, článek o materiálech, tartanu a mnohé jiné. Jako správný life style magazín se musí také zabývat technikou, filmy, auty, tipy kam na dovolenou a kosmetikou. Inspirace, to je to, co mnoho čtenářů v podobných magazínech vyhledává a tady se nám jí dostává. Vzdávám hold Art directorovi Štěpánu Bejrovi za grafickou stránku časopisu, která je velice vkusná a to od obálky až po stranu poslední. Fotografie jsou také velice povedené a foto story mají atmo.

Jestli se Jakub Lohninský několikrát na svém blogu vysmíval ponožkám v sandálech, tak tady je můžete zahlédnout například na straně 97 prvního čísla v hlavní roli velice vystajlovaného outfitu. Kombinace COS sandálů a ponožek je tedy nejspíše v pořádku. Ale to zmiňuji jen pro představu jak se koncept Mužů v Česku změnil a konzervativnější čtenář blogu, pak může být lehce zmaten. Časopis do sebe zajímavě prolíná několik světů a i přes pár výhrad budu rád díky předplatnému návštěvníkem těchto světů a se zájmem v něm listovat.

Milí čtenáři a jaký máte na časopis názor vy?