30, krásná číslovka, hezky se vyslovuje a v každém evokuje, co se týče věku, něco jiného. Cca dva dny před tou "mojí třicítkou" mi přišla do schránky nová Elle, kde se známé osobnosti svěřovali se svými zkušenostmi s překročením "magické" třicítky. No není to náhoda? Samozřejmě to byl topic, který mě v Elle zaujal jako první a tak jsem ho zhltla na první dobrou.

Jestli se teď cítím jinak? Cítím se pořád stejně, jen možná o něco více "dospěleji". Také cítím určitou formu odpovědnosti. Cítím, že bych se chtěla stát matkou a že bych chtěla dosáhnout v životě vyšších cílů. V zrcadle se teď prohlížím důkladněji a zkoumám vrásky (zatím jich naštěstí moc nemám). Zatím je to teda dobrý.

V práci jsem neustále v plném pracovním nasazení. Do toho plánujeme a zařizujeme náš svatební den a tak jsem začala řešit oslavu necelý týden před narozeninovým dnem. Proto jsem se nemohla divit, že většina mých kamarádů se páteční oslavy zúčastnit nemohla. Ono dát v Praze dohromady partu lidí je místy nadlidský úkol. Bylo mi to dost líto a do toho ještě byla přeložena má zkouška svatebních šatů. Chtěli jsme si udělat také radost a vybrat si ve filatelistické pobočce známky na svatební oznámení, ale tam nám zavřeli doslova před nosem. V jeden den tak na mě bylo už až moc zklamání. Lukáš mi ale naplánoval tajuplný narozeninový víkend, který začínal právě pátečním večerem, a tak jsem se i přesto všechno měla na co těšit.

Společně jsme nakoupili, dokonce jsme společně uvařili a nepohádali se u toho. Pustili jsme si úžasný film od Tima Burtona Big fish. Sice jsme ho už viděli, ale film je to krásný a nikdy neomrzí. Otevřeli jsme si k němu láhev Merlotu a večerní pohodička mohla začít. Najednou se Luky vytratil a za chvíli jsem slyšela: " Hepy brrzdeeej tů jůůůů ....". V jedné ruce nesl dort (který jak jsem se později dozvěděla měl schovaný u sousedů na balkóně) se třiceti zapálenými svíčkami a v druhé knížku P.S. od Aňi Geislerové. Zase mi bylo hej, stále znovu a znovu nachází nápady, jak mě překvapit a opět jsem si uvědomila, jak moc svého muže miluju.

Narozeninová sobota probíhala v podobném duchu, aneb co jsem si přála, to mi bylo splněno. Snídaně do postele, vyvenčený Charlie a hurááá na Miladu k panu Dvořákovi objednat si snubní prstýnky. Luky nám naplánoval celé sobotní odpoledne a přestože jsem vůbec netušila, co mě vlastně čeká, věděla jsem, že to bude můj nejhezčí narozeninový den.

Počasí nám bohužel nepřálo a tak jsme to vzali rychlou procházkou ze zastávky Újezd skrz malebné pražské uličky. Podívali jsme se i na slavnou Lennonovu zeď a štrádovali jsme si to dál mezi kapkami deště.


Kam to jdeme? Kam mě vede? Co se bude vlastně teď dít? Byla jsem jak na trní a celá nedočkavá.
Nakonec mě zavedl do krásného francouzského Bistro de France, v kterém jsme si dali cappuccina a  crème brûlée. Poté jsme pokračovali v naší uslzené romantické procházce směr Václavské náměstí, kde na mě mělo čekat další překvapení. Svižným krokem jsme se blížili k ulici Ve Smečkách, horní části Václavského náměstí. Ve Smečkách mám mmj. svoji úžasnou kadeřnici Petru. Taky tam ale můžeme najít Studio Dva, hotel Fénix, vykřičený dům, vyhlášený Darling Cabaret a restauraci El Pueblo. Lukáš mi začal naznačovat a pomaličku mě tak přesvědčovat o tom, že jdeme do Darling Cabaretu. Nakonec jsme však prošli kolem něj a musím říci, že mi spadl kámen ze srdce. I když někdy jindy bych se tam třeba i ráda podívala, ale na to musí být jiné atmo. Zážitky jsou třeba. Nakonec jsme zamířili směr restarauce El Pueblo a v ní také zakotvili. V restauraci jsme se doslova přejedli obří mísou, která obsahovala různé tacos, tortilly, quesadilly a další mexické pochoutky a to mě čekalo ještě poslední překvápko dne. Lukášek mě nakonec ještě zavedl do Cinema city Na Příkopech a že jdeme na film Deadpool jsem zjistila až před promítacím sálem. Film byl mimochodem pecka a oba ho vřele doporučujeme. P.S: Neberte na něho ale děti. Jedná se sice o filmové zpracování komiksu, ale také o skvělou přisprostlou komedii.

A co závěrem? Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzali dech. A že to vše letí, to je věc známá a není tak čas ztrácet čas.