První den jako OSVČ aneb mám jednu nohu volnou

června 20, 2019


a druhou vlastně taky.

To, že jsme si před více než rokem založili e-shop, tak to není žádným tajemstvím. První plán byl jasný, půjdeme na to pomalu, vezmeme to jako přivýdělek k mateřské a uvidíme, co se bude dít. Uvidíme, jak nás to bude bavit, co to přinese či naopak vezme. No a za ten jeden rok jsme se toho naučili opravdu mraky. Tím, že si vše až na tisk plakátu děláme sami, tak je to opravdu každým dnem jen posouvací. 

Míša na e-shopu dělala během dne, když jí malá dovolila a já přijel z práce kolem 18:00 h. Pověnoval jsem se malé, kolem osmé ji uložil ke spánku, zapnul PC a pár hodin makal na plakátech na míru a ve zbylém čase se mrkl na zbytek. Poslední dva měsíce se ale naše práce začala úročit, všechno do sebe začalo zapadat, marketing se vyladil a já ty dva měsíce neměl opravdu ani den volna, víkendy také zaplněné, a tak zbývaly jen dvě možnosti.

Buď s e-shopem seknout, protože se nám daří, tržby rostly (i když byly jak na horské dráze), klienti si nás chválili, práce nás bavila, ale neměli jsme špetku volného času a nebo dát v práci po 7 letech výpověď. Jít do té nejistoty na volné noze, vzdát se stálého výdělku, zaplacených dovolených, stravenek, Prahy, kolegů, firemního paušálů a dalších benefitů, který nám HPP nabízí. Sedli jsme si tak jednoho večera, dali do kupy pro a proti a plusy pro práci z domova se jen vršily a vršily, přičemž se protínaly často s tématem rodiny.

A tak jsem tady, sedím u počítače na volné noze (všimněte si toho prapodivného slovního spojení) a rád bych vám dal do kupy pár vět o tom, jak vypadal můj první den. První den, kdy je člověk po 7 letech svým vlastním pánem. To vám totiž může přinést řadu pěkných věcí, ale i řadu komplikací. Rád si podobné články ze života businessu čtu, tak pokud vás tenhle den v kostce zaujme, dejte echo do komentáře a můžeme jít v některých věcech více do detailu. Jistotu, tak tu teď nemáme, ale máme velkou chuť budovat. A kdyby to přeci jen nevyšlo, což se klidně může stát, tak trh práce je teď takový, že se není moc čeho bát a klidně můžu za půl roku něco hledat s pocitem, že jsem to zkusil a naučil se toho tolik, co by jinde trvalo roky.

Toliko prolog.



1. pracovní den
Ten vlastně začal o dva dny později. Míša musela odjet nečekaně na pár dní na Moravu, a tak jsem první dva ofiko dny strávil hlídáním naši malé a že to byla jízda. Přes den jsem si tak jen udělal několik nezbytných záležitostí pro chod e-shopu, stihl jsem i něco vytvořit a vyexpedovat, ale opravdu plnohodnotně jsem začal až ten den třetí. Ale o tom volná noha také je. Jste pánem svého času. 

Třetí pracovní první den tedy:

Ráno a dopoledne
Životospráva
Tak tu jsem už nějakou dobu zanedbával. Vstával jsem v šest ráno, v sedm na autobus a doma v šest večer. Moc prostoru a ani chuť na to se pověnovat životosprávě už nezbývalo, a tak jsem si řekl, že to právě s prvním pracovním dnem napravím. Znáte to... od pondělí, od nového měsíce, od nového roku. Člověk má tendenci si ke změnám dělat milníky, i když to jde už od zítra či dnes.

Tedy vstával jsem stejně v šest ráno. Naše Rozárka je v tomhle obvykle dost přesná, vstává v šest, tedy den začíná v šest ráno. Tentokrát tomu bylo však jinak. Holky spaly a já nelenil, využil jsem toho, potichu ze spodku skříně vyhrabal své sportovní oblečení a dal si na terase malou rozcvičku, u branky si na kachlích rozbil display mobilu a vyběhl jsem doslova po dvou letech vstříc ránu, světu a svému bolavému tělu (jak jsem zjistil o pár desítek minut později). U nás na vesnici máme na běhání parádní podmínky a přitom jsem se za celé dva roky k tomu ještě nedostal. Pravda ale je, že založit zahradu z ničeho je opravdu náročná záležitost, a tak jsme nelenili, to zas ne. Ale teď to bylo tady, běžel jsem, jako Forest Gump jsem nevěděl kam až doběhnu a kolik toho dám. Po 500 metrech jsem si dal na workoutových překážkách další rozcvičku a jen si tak potvrdil, jak blbě na tom jsem. Dal jsem si tedy takový to předsevzetí, že to zlepším. Za chvíli pole vystřídala polní cesta posetá stromy, květinami, vyděšenými zajíci a já se nemohl neusmívat, bylo to skvělý. Jen místy mě vyděsil pod nohami nějaký nezvykle vyhlížející klacek. Člověk sic pochází z maloměsta, ale stačí pár let v Praze a už ve všem atypickém vidí hada. Což o to, ale že se zalekne i klacku, tak to je jiná story. Ale pomalu nás ta zhýčkanost tady opouští. Takhle pohodově jsem si dal startovacích 5 km a hurá domu. Tam mě už čekaly holky, sprcha a snídaně.

Naše bylinková zahrádka se rozrostla v opravdovou džungli. Natrhal jsem pažitku, hodil na pánev máslo, rozklepl domácí vajíčka a míchaná vajíčka byly za chvíli hotová. Takové ty víkendové poctivé snídaně teď máme na denním pořádku. Je to krapet změna od mých rutinních snídaní z obchodů.

Tak s tímhle by ten den mohl začít. Hlava čistá, žaludek plný, dělám si kafe a zapínám PC. Začínám v osm ráno, ušetřil jsem hodinu cesty do práce a čas využil jinak.



Komunikace a grafika
Celé ráno a dopoledně trávím s klienty na emailu a pracuji na plakátech na míru. I když máme přes sto hotových designů, tak ty na míru jsou nejžádanější a já klienty chápu. Je to zkrátka originál šitý na míru. Nicméně pro mne to znamená vyladění detailů, přípravu podkladů a následnou práci v grafických programech. Každopádně to, že jsme s klienty v kontaktu, je jeden z důvodů proč se nám plní sekce "Řekli jste o nás". S klienty si píšeme a doklepáváme podklady pro plakát k dokonalosti. S klienty si píšeme pochopitelně přes celý den, ale ta podstatná práce je dopoledne. Během dopoledne stihnu pár tanečků s Rozárkou, a když mám plakáty hotové, pouštím za PC Míšu a ta mi je svým bystrým okem všechny překontroluje. Následně je odesílá našemu dodavateli k tisku. Já beru malou na zahradu, abych dal Míše prostor a mohla si v klidu zabalit tisky z předešlého dne. Hrajeme si venku na schovku a nacházíme první červené jahody. Z jahod si záhy děláme náš každodenní zvyk a hned po ránu Rozárka vyletí ven a kontroluje, které jahody jsou už červené, načež je s úžasem strčí do pusy (teda momentálně ladíme to, že zelené jsou bléé a červené mňam, ne vždy se zadaří).


Odpoledne
Jdeme společně pro oběd. Tento model pomalu opouštíme, protože se chci pořádně naučit vařit (namotivován masterchefem), tak snad čas dovolí. Cestou bereme zabalené tubusy a necháváme je na naši oblíbené Zásilkovně, přes kterou posíláme také DPD a Českou poštu. Všechno hezky na jednom místě. Oběd si dáváme na zahradě pod pergolou. Holky jdou za chvíli spát a já si beru plavky, dávám si sprchu pod hadicí a natahuji prodlužku pod pergolu a zbytek pracovní doby trávím venku.

Marketing
Přišla nám už řada nabídek od profesionálů, kteří dle toho, co píší, tak by nám lehce zvedly obrat a celý eshop posunuli i se sociálními sítěmi někam jinam. My si tohle vše děláme ale teď sami. Přicházíme tím o obrat? Zcela jistě. Je dobře, že si tohle obrovské téma spravujeme sami? Těžko říci. Marketing se kolem mě v práci vždy motal, ale takové výrazy jako CPC, PNO, nějaké UTM v linku a desítky dalších zkratek a stovky další teorie a především však praxe, šly okolo mne. Každý měsíc však cítím, že to posouvám někam dále. Když nefunguje remarketing, tak zkusím jiný, někde jinde či změnit jen parametry. V takových pokusech teď jsme, objevujeme nové prostory, metody a zatím se vše jen zlepšuje.

Projíždím tak čísla z předešlého měsíce, vyhodnocuji a hledám, co by šlo ještě lépe poladit. Na jednom srovnávači nám výrazně klesla návštěvnost, avšak PNO se snižuje a objednávky rostou. Dává to smysl? Nejspíše nedává, i přes očividný úspěch lehce upravuji cenu za proklik. Bude nás to stát více, ale půjdeme také více vidět a návštěvy porostou. 

I když si myslíte, že není co zlepšit, tak věřte, že opak je pravdou. Dlouhodobě nejsem spokojený s Heurékou. Pro náš sortiment asi není úplně nejnosnější, ale je to přeci jen jeden z dalších kanálů návštěvnosti. Nastavuji tak API na Heuréka košík, bude to něco nového a uvidíme, co se stane či nestane.

Beru longboard a jdu se na půl hodinky projet po cyklostezce, kterou máme hned za brankou. Bude se za chvíli napojovat až k polabské stezce, to pak bude jízda.


Copy a web
Tady máme tolik nápadů, které se musí zhmotnit, ale ono to teď už pomalu půjde. Když jsem dělal na eshopu po mé pracovní době, tak jsem se staral především o klienty a grafiku. Teď je konečně čas i na nějaký ten development. 

Zakládám tak novou sekci "Často kladené otázky" , padá mi tím kámen ze srdce, měl jsem to už dlouho v plánu a ťukám tam první várku textů. Ze sekce mám radost, podobnou jen tak někde nenajdete. Zároveň, ale vím, že budu muset zapracovat na přehlednosti, protože už teď mám v kapse další várku otázek. Klienti tam však už teď najdou, co potřebují a třeba nám to podpoří i ten prodej.

Zakládám novou sekci "Vaše plakáty". Za každé označení na Instagramu nebo Fb jsme moc rádi, je to pak hezké zadostiučinění, že se naše práce lidem líbí a co více mají z ni oni, či jejich blízcí radost. V této sekci, tak nejdete kupu radosti a klienti zároveň inspiraci.

Když jsme u těch feedbacků, updatuju sekci "Hodnocení obchodu", k tomuto vylepšení eshopu jsme přišli jak slepí k houslím a za půl roku jeho fungování máme téměř stovku pětihvězdičkových hodnocení. Je to jednak naše velká marketingová podpora, ale také velký závazek. Laťku jsme nastavili vysoko a děláme tak všechno proto, aby jsme ji udrželi. Někdy to jde samo, jindy je to opravdu dost náročné. O tom, že co klient to originál bych vám mohl vyprávět ze svého předchozího zaměstnání příběhy, a když do toho vleze nečekaná výrobní či procesní komplikace...Nejsme ani zdaleka dokonalí. Ne vždy je posvícení, ale zatím se daří a tato sekce je pro nás velký hec, ale hlavně i potěšení. Je tam hned několik komentářů na základě kterých jsme se posunuli jinam. Např. zde byla poptávka po takových samozřejmostech jako dobírka či platba kartou - no a tak je máme. Jiný klient si zase přál ještě kontrolní email, než mu bude plakát finálně vyhotoven - no a tak ho máme. Jiná klientka nebyla spokojena s dárkem, který jsme ji vybrali a zaslali jako pozornost- no a tak jsme si pořídili na eshop nový modul, díky kterému si klienti mohou dárky vybrat sami. Další klientka byla zas moc spokojená, ale chybělo ji ještě aby ji hvězdná mapa svítila - tak ne všemu zas vyhovíme a tento update neplánujeme, ale i tak jsme za podobné feedbacky rádi. Feedbacky jsou a vždy byly především posouvací.

Holky jsou vzhůru, v průběhu dne k nim odbíhám, pohoupu malou, vytrhnu nějaký ten plevel a zjišťuji, že ze svých obvyklých 4-5 káv mám dnes v sobě jen jednu. Taky dobře, na zbylé odpoledne mi stačí už jen Kurkuma latte. Tuhle chutnou věc objevila Míša ve zdravé výživě. Chuťově je to fakt hodně zajímavý a je to příjemné zpestření. 

Tady na blogu měním logo a mažu z něj podtitulek "Lifestyle blog zaměřený na pánskou a dámskou módu", vždyť to už není dávno pravda a nechávám zatím jen "lifestyle blog".


Sebevzdělání
Ve zbytku "pracovní doby" zapínám youtube a šprtám. Nedávno jsme si pořídili nové grafické programy - Affinity photo a Affinity designer. Pomalu a jistě přecházíme s celou naší grafikou na ně. I když to na první pohled nevypadá tak složitě, tak člověk hledá třeba půl hodiny takovou prkotinu jako změnu plátna z bílé na černou, aby pak na fóru zjistil, že to nelze. Musí se přes plochu vytvořit obdélník (v barvě potřeby). Když jsme začínali, netušili jsme, co je nějaký CMYK, GREYSCALE, TIFF. To vše jsme se museli pro kvalitní tisky naučit a ještě mnohé musíme. Chci tak každý den věnovat chvilku samostudiu. Od účetnictví přes grafiku po programovací jazyky. A voila tiskové data jsem posunul zas někam jinam. Od tohoto dne budeme mít designy v takovém formátu, v kterém je tiskárna skutečně potřebuje. Nedávno jsme se totiž dozvěděli, že ty naše si pak ještě dennodenně upravují do pdf, ořezových značek a bleedu. Odteď si obě strany ušetří čas. Komunikace je důležitá.

Průběžně odepisuji klientům, připravím si sem tam design, ať toho máme zítra méně a končím v 17:00. Což je o půl hodinu více, než v mé bývalé práci, ale ono to šlo tak nějak samo a ještě ušetřím hodinu za cestování. Doma jsem vlastně dříve. To, že dnes končím, tak to si dejte do uvozovek. Sic jdeme za chvíli grilovat burgery, ale pokud mi klient napíše v sedm večer, tak jsme momentálně v takovém nastavení, že mu stejně odepíšu. Na druhou stranu si zítra dopoledne s čistým svědomím sjedeme na trhy.

Chce si to najít balanc a jsme zvědaví, co nám přinesou ty dny další. Práce z domova má samozřejmě mnohá úskalí, už jen to, že si z bytu pomalu děláte skladiště, že nejde být kreativní na povel, když vám do toho pere pračka a komunikace mezi sebou to je kapitola sama o sobě. Sebemenší kritika může být rozbuškou k něčemu většímu a musíme se učit spolu pracovně komunikovat. Třeba si tak jednou otevřeme showroom, to je totiž náš sen a přesně víme jak bude vypadat. Teď si ale užíváme toho, že jsme spolu doma a doháníme, co jsme měsíce plánovali.

Tak to byl celkem podrobně popsán můj první pracovní den. Pokud jste dočetli až sem, tak všechna čest. Zaujala vás tato pracovní tématika? Dejte níže vědět a můžeme jít do detailu.

PS: Za celý den jsem neměl ani jeden meeting. Zajímavá to změna :)












Související

2 komentářů

  1. To je jako přes kopírák :-) Moc krásně napsané a přesně za života lidí, kteří začínali v "garáži"

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, zajímavé čtení,jsi velmi šikovná. Já jsem na mateřské dovolené začala šít na své děti. Šila jsem i pro děti svých kamarádek. Po mateřské jsem si pořídila e-shop s dětským oblečením. Moje začátky v podnikání byly velice těžké. Až na internetu jsem si našla toto , zde mi poradili co a jak. Teď mohu říct, že se mi začíná docela dařit. Přeji překrásný den.

    OdpovědětVymazat