Jako malý jsem neustále běhal venku, lezl po stromech, potloukal se s partou lesy apod. Byl jsem kluk takového toho spidermanovského typu, hubený a hbitý. Ve škole při tělocviku jsem byl pak průměrný.  Zlom nastal ve 12 letech, kdy jsem se ještě s několika kámoši objevil na zimním tréninku cyklistického klubu. Do tělocvičny nás dostala spolužačka ze třídy s tím, že potřebují jen spoluhráče na sálový fotbal. Ani nevím jak se to stalo, za chvíli nám trenér všem rozdal formulář a my se upsali cyklistickému klubu a byli z nás cyklisté. 

Začalo období několikaleté dřiny. Přes zimu sálové sporty v tělocvičně, běhání v lesoparku a přes teplé počasí vyjížďky na silničním kole v řádu několika desítek kilometrů, téměř denně. Poznal jsem tak každou cestu v našem regionu, obzvláště mě bavily tréninky na Lysou horu a hory všeobecně. V průběhu let jsem se zúčastnil stovek závodů, objel celou republiku, získal několik diplomů a medailí. Někdy byla forma nahoře a někdy dole, jisté bylo, že jsem vrchař. Do kopce jsem pelotonu i odjel, z kopce mě zase sjeli zpět. Obzvláště silnou vzpomínku mám na závody v Těrlicku, kdy závodníci při sjezdu z kopce kolem mě popadali a mě zrovna ukazoval tachometr 100 km/h. Vyvázl jsem takt tak. Sport si však také vybíral svou daň co se volného času týče. Bylo to období, kdy kamarádi chodili ven, balily se holky, chodilo se bavit. Já běžel po škole domů a na trénink. Na druhou stranu mě tak minuly první cigarety a další nesmysly. Ve škole jsem začal vynikat ve skoku do výšky a v bězích na delší tratě. Zajímavé je, že skok do dálky a sprint mi nikdy nešel. V 15 letech už přestávala být silniční cyklistika  v "elasťácích" IN a já začal experimentoval s horským kolem, cross country a později adrenalinovými sporty jako např. sjezd.

Ok, sportovní základ z dětství by tu byl a nepochybně mi změnil celý život. V 16 letech jsem při jednom rutinním silničním tréninku objevil BMX FLATLAND. Další obrovský mezník v životě a ihned mě pohltil.

Také disciplína na kole, ale úplně jiný životní styl! Byly to časy, kdy byl internet v plenkách.Triky jsme tak vymýšleli sami, šlo to pomalu, ale o to větší radost byla, když se něco povedlo a my se něco naučili. Je to kapitola o které by se daly psát stránky. Scházeli jsme se s partou každý den, jezdili, makali a taky balili "roštěnky". Co se týče módy, přičuchl jsem ke skejťácké módě, oblečení mi sem tam sponzoroval hip hop shop. Znovu nespočet závodů, především zážitků a příležitostí. Byli jsme městské legendy a machři. A to říkám bez špetky arogance. On je to sport vážně výrazný a velice složitý. Dřina, dřina, dřina a taky zábava. Co se týče fyzické stránky, člověk se baví  a zároveň je neustále v posilovacím a aerobním cvičení. Postavu jsem tak měl hubenou, ale vypracovanou. Od silniční cyklistiky i co se týče životního stylu obrat o 180 °, tam jsem strávil život na cestě a to mělo své pro i proti. Občas se mi i teď po letech zasteskne. V BMX FLATLANDU  jsem začal být opět společensky aktivní, místy až přes příliš. Jo a taky rebel. Po boku BMX jsem strávil celou střední školu. Dále také na vysoké celé bakalářské a navazující magisterské studium. Nutno zmínit, že s vysokou školou šlo BMX už pomalu do ústraní. Přeci jen se sbíraly jiné zájmy ať už  na intelektuální, umělecké či i neintelektuální bázi. A také ženy. A také škola. Ze sportu přibylo příležitostné lezení na horolezecké stěně, spiderman z dětství ve mě ožil. Obzvláště  zábavný pak byl boulder na kamenné stěně kolem řeky. Dále příležitostné běhání, posilováni s DIY činkou, chvíli basketbal a kolečkové brusle. Během studia jsem si také vydělával na živobytí a zábavu archeologickými výzkumy a to je posilování samo o sobě. Někdy si člověk preparuje kartáčky nějaký ten artefakt, ale než se k němu dostane, tak je potřeba odkopat a odvozit kubíky a kubíky hlíny. Takové to přirozené posilování a pokud se dělá správně, má to efekt.


Co se týče oblíbeného fotbalu a hokeje. Párkrát jsem se zúčastnil, ale mezi fanoušky se neřadím. Fotbal jsem naposledy viděl na playstationu jako Fifu 2000 a hokej pořádněji sledoval v Naganu.

Současnost.

Časy kdy jsem jedl tvaroh, abych přibral jsou nenávratně pryč. Od té doby co bydlím v Praze mám 10 kg nahoře. Také díky sedavé práci, dospělosti, změně životního stylu a dobrých receptů Míši.Váhově jsem spokojený, konečně je na čem budovat. Chce to jen teď pořádně vyrýsovat postavu. Nemám zájem být jako Jean Claude Van Damme za mlada, jen tomu dát nějaký tvar a ať nic nepřečnívá. A že je příjemné mít kondici, je kapitola sama o sobě. Velkou oporou je mi také Míša, která má vystudovaný obor Rekreologie management volného času a rekreace, což je mmj. jedna velká studijní sportovní aktivita a sama vždycky byla a je sportovně aktivní.

Momentálně mám BMX na skříni, sem tam ho s dávkou nostalgie opráším a zavzpomínám na staré dobré časy. Nějaký další a nový progress prozatím nevidím, ale kdo ví. Zájmy jsou teď jiné, životní styl je zcela jiný, jsem pracovně činný a volného času je velice málo. Ideál by bylo, kdyby měl den 48 h. Tuším, že každý zná a kdo ne a zažívá i nudu, měl by přehodnotit svůj životní styl. V Praze jsem zkoušel v parcích běhat. Není to ono. Jsem spíše na přespolní běh a raději takhle venku strávím čas procházkami v parku s Míšou a naším psem. Zkoušel jsem chodit půl roku zodpovědně a v kuse do posilovny. Bavilo mě to. Nechal jsem toho s přicházejícím jarem. Mého času si cením natolik, že mi nepřipadá vhodné ho trávit zavřený uvnitř, když život je tam venku. Posilovna jednou za čas nemá smysl a chodit pravidelně mi s výhledem do budoucna nepřipadá možné.

I když má člověk i jiné aktivity, sportovat je potřeba. Neříkám, že jinak člověk zaroste u TV do sedačky, ale s přibývajícími léty kondice zkrátka upadá. Člověk si toho nevšimne, ale mění se a ne vždy k lepšímu. Jedním ukazatelem může být i váš šatník. Složitě ho budujete a za chvíli ještě složitěji měníte. Saka vám jsou malé, dírky na opasku už nestačí. Mnohem jednodušší je najít si takovou sportovní aktivitu, která vás opravdu baví. Nemá cenu něco dělat s nechutí, člověk by měl být spokojený. Pokud tak děláte něco co vás nebaví, přestaňte a podívejte se po něčem jiném. V dnešní době je nepřeberně možností.

Co se mě týče, v současnosti cvičím doma 5-6 dní v týdnu, neděli mám volnou. Jednou týdně běh venku, zbylá část doma na eliptickém trenažéru. Žádné maratóny, jen pár km na zahřátí před cvičením. Poté pár desítek lehu sedů a několik sérií s činkami. Není to nic světoborného, ale je to něco a také něco z čeho mám skvělý pocit, něco na co se těším celý den a něco co mě nabijí energií. Chtěl bych to letos, především pak na podzim a zimu prokládat lezením po horozelecké zdi. Jak toho už člověk vyzkoušel spoustu, tak i ví co ho opravdu baví, doporučuji tak neodkládat a jít do toho. Dnešní doba je uspěchaná a ze dnů jsou měsíce a z let, světelné roky. Do toho výlety do přírody se psíkem a pomalá příprava na náš nový objev - Spartan Race.


Rádi bychom se další rok zúčastnili Spartan Race, tedy velice náročného překážkového závodu, který testuje jak silovou odolnost, vytrvalost, tak i rychlost a zručnost. Proč až příští rok? Chceme začít pěkně od píky a získat tzv. Trifectu. Trifecta je vysněným cílem i již zkušených sparťanů a získá  ji člověk, který během jednoho kalendářního roku zdolá 5 km Spartan Sprint (min 15 překážek), 13 km (min. 21 překážek) Super Spartan  a 20 km  ( min. 26 překážek) Spartan beast. Kdo ví o co jde, ví že je to cíl velkolepý ba dokonce možná bláhový, kdo Spartan nezná, doporučuji se podívat například na video ZDE . Už teď víme, že momentální příprava bude stačit tak na 5 km trasu, úmysly máme však vyšší a bude to dřina.

Cíle jsou nastaveny. Sny určeny. Hranice prozatím nejsou vytyčeny. Jedno je jasný, tento rok se nudit nebudeme a co přinese další, jsem už teď moc zvědavý.

Budu rád, když se do komentáře podělíte o své názory, sportovní zážitky, závislosti a zkušenosti :)