Konečně mi usla, v šátku, po hodinovém hysterickém pláči. Roste jí další zoubek, věčný boj.  Už 6 měsíců jsem na blog nic nenapsala. Stala jsem se mámou na plný úvazek, a tak se kaji. Ale jsem šťastná a to je to nejdůležitější, protože jen tak může být Rozárka spokojené a šťastné dítě.  Včera jsem ale byla poprvé od porodu s Rozárkou na „společenské...

Pokračovat ve čtení