Poslední dobou nám týdny letí opravdu rychle a víkendy, tak ty ještě rychleji. A proto, když už na víkend dojde, je třeba si ho náležitě užít. V dnešním článku se mrkneme na jednu takovou naši fajn sobotu, ve které možná sami najdete inspiraci či tip na zajímavé místo. 

Sobotní ráno je vždy ve znamení velkého hrnku kávy a snídaně z vajíček. Není tomu tak dlouho, co jsme naši přípravu kávy povýšili o level výše a zrnka kávy si již meleme sami. 

Receptů s vajíčky jsme již vyzkoušeli nespočet, a přestože máme své favority, kteří nás snad nikdy neomrzí, hledáme také stále nové a nové recepty. Vaření a objevování nových chutí je mým velkým koníčkem, a proto jsem také neodolal vyzkoušet nový recept na zapečené vejce. Také v tomto receptu jsem objevil pro mne dosud neznámé slovo "Kokotka". Můžeme se jen domnívat, zda tento kousek kuchyňského náčiní dal jméno podobně znějícímu vulgárnímu označení. Asociace však chybí. Těžko říci, co stálo za tím, že mě kokotka 30 let míjela, ale je tady. Mnozí nejspíše vědí, ale pro ty, co netuší, tak kokotkou se rozumí zapékací miska s poklicí. Je to počeštěná zkomolenina francouzského výrazu "cocotte", který znamená kastrol.  Několik vejcí, plátky schwarzwaldské šunky, hnědé žampióny, cherry rajčátka,  hrst baby špenátu a semínka. To vše se dalo zapéct, okořenilo a bylo to výborné. 

Náš dosavadní život se pomalu ocitá v krabicích, opouštíme Letnou a za chvíli se stěhujeme do nového. Snídaně do postele tak dostaly úplně nový rozměr, protože jíme už pouze a jen v posteli a je to teda úžasná pohoda. 

Praha se už definitivně probrala ze zimního spánku a každý den nabízí opravdu mnoho událostí, které jsou často zárukou hezkých zážitků. I když se mi hlásí o slovo jedna facebook událost za druhou, člověk nemůže být všude, a tak protentokrát dostávají košem. Tohle odpoledne máme již zarezervováno našim přátelům, kterým jsme nadšeně vyprávěli o fitness stezce Rokytka, o které jsme také nedávno psali. Dopoledne je ve znamení sportu, mmj. také proto, abychom pak měli při večerním přežírání o něco menší výčitky.

Fitness stezka Rokytka je dlouhý pás s různými posilovacími prvky, které jsou roztroušené asi po 1 km ploše. My si to zakotvili u jednoho moc sympatického místa, ve kterém je rozložení posilovacích zařízení nejhustší a hlavně jsou v něm obou ruční činky, kterým jsme se také věnovali nejvíce. Holky se šly projít se psíky a zhruba po hodince nás našly ještě s činkou v ruce, odhodlané a s pocitem zadostiučinění. Zcela jistě jsme tady nebyli naposledy.

Polévce Pho Bo jsme již věnovali samostatný článek, bylo to zhruba před rokem a od té doby jsme už prošli desítky dalších restaurací a dali si litry a kilogramy téhle luxusní polévky. Co podnik, to jiná Pho Bo. Někde vám ji uvaří z bujónu, šetří na dalších ingrediencích a jinde je to opravdu poctivá záležitost a často i vizuální slast. Jedním takovým poctivým podnikem je také Phở u Letné a tady jsme si taky dali náš sobotní oběd. Který nebyl zdaleka první, ani dvacátý a určitě ne ani poslední. 

Po obědě následoval odpočinek, chvíle pro prokrastinaci a krášlení se na kulturní večer. Nejdříve jsme šli s přáteli,  se kterými jsme byli dopoledne, na running sushi. Pořádně zajíst to naše dnešní cvičení, ať nám to pěkně vleze do svalů. Running je vždy velká šílenost ale stále také gurmánská záležitost. Na doporučení jsme zkusili vyhlášenou pobočku na I. P. Pavlova - Baifu a nelitovali jsme. V poměru cena/výkon opravdu výborné. Velký výběr, příjemné prostředí, obsluha pohotová, přijdeme zas.

S přecpanými břichy jsme se vydali na zlatý hřeb dne - do Jatek78. Jatka78 sleduji již od samého začátku. Proč Jatka? Protože v těchto prostorech kdysi bývaly jatka dobytka. Proč 78? Protože to je číslo popisné. S nadšením jsem sledoval rekonstrukci, která proběhla poměrně nedávno, a těšil se na první osobní zkušenost. Jatka78 jsou multifunkční divadelní sál, tréninková hala, zkušebna, galerie, domovská scéna Cirk La Putyka, bar a chrám kreativity.  Umístění Jatek78 je také dost speciální, protože se nachází v areálu pražské tržnice a jsou tedy obloženy stánky s kupou nekvalitního oblečení. Umístění je ryze surrealistický počin a jakmile vkročíte dovnitř, tak se ocitnete opravdu v jiném světě. První zkušenost se dostavila s představením "Roots" a bylo to velké. Jednoznačně můj největší divadelní zážitek. Hlediště bylo netradičně uspořádané do podoby kavárenského posezení, na jevišti se odehrávala audiovizuální show s poutavými hereckými výkony a úžasnými akrobatickými dovednostmi. Představení skončilo a já se těšil na další představení budoucí a teď tady bylo.

Před Jatky náš již čekala má sestřička s přítelem, šlo se dovnitř a představení "Up End Down" mohlo začít. Musím říci, že jsme si s Roots nastavili vysokou laťku, ale i toto představení bylo velmi povedené. Up End Down šel více do hloubky. Vypráví o cestě narození a smrti skrze naše fantazie, o cestě mezi zemí a nebem. Velmi zjednodušeně řečeno je to příběh důchodce, kterého na křižovatce srazí auto a on absolvuje společně se svým andělem ještě jednou cestu svým životem a vzpomínkami. Celé provedení je opravdu netradiční se skvělým hudebním doprovodem. Gradující scény dávají pomalu předzvěst konci a ten, když nastane, tak jste ve tmě a tichu. Diváci sedí potichu v úžasu, mají čas k přemýšlení, co vše se to před chvíli před nimi odehrálo, a dávají se do potlesku. Tohle je umění. Pokud chcete někomu přinést netradiční zážitek, tak tady nemůžete sáhnout vedle.