- února 22, 2022
- 0 Comments
Za devatero horami a devatero řekami máme jeden takový roztomilý pozemek, na kterém se nám zrovna staví domeček.
A na tom pozemku máme taky 8 vzrostlých starodávných stromů. Těch ještě nedávno bylo 9, ale obrovskou hrušeň jsme museli pokácet, přitom měla fakt boží hrušky, ale stála bohužel v místě, kde jsme měli v plánu postavit náš dům. Budeme z ní mít voňavé dřevo na udění, do krbu, budeme vyrábět prkénka a kdo ví co ještě, dřeva je fůra. Bylo to mrzuté, ke stromům máme obrovskou úctu, ale na počest nebožky hrušky vysadíme taky dalších 10 nových ovocných stromků.
Takže máme 8 stromů tj. 6 švestek, 1 trnka a 1 jabloň. Tím, že nemáme pozemek hnedka za rohem, tak tam bohužel nejsme tak často, jak bychom si přáli. Se stromy se budeme muset naučit pracovat. Na jaře je omladíme, dáme do kupy a na podzim už budeme hledat recepty na švestkové hody.
Teď jsme se ale jednou takhle zrána probudili a docvaklo nám, že bychom ty naše švestky měli posbírat a něco z nich vymyslet. Co ale udělat takhle narychlo z několika desítek kilogramů švestek? Odpověď ale nebyla tak složitá, přeci kvas, základ na ten blahodárný mok jménem slivovice. Pár litrů se podaruje a pár snad i zůstane doma. Jako prevence vůči všelijakým rýmičkám apod.
Jenže my o kvasu absolutně nic nevěděli, jestli na něj potřebujeme 10 kg švestek nebo 100, jak se zakládá, do čeho se dává, fakt absolutně nic, totálně nepolíbení měšťáci.
A tak jsme si sbalili svých 5 švestek (tohle berte obrazně, žádné jsme ještě neměli a teprve jsme je jeli sbírat), vzali si pár přenosek a vydali se na naši "zahradu". Stejně tak jsme nevěděli, jestli si přivezeme půlku přenosky, nebo 5 plných. Jeli jsme doslova na blind. Cestou jsme si pak začali googlit, jak to vlastně v tomhle slivovicovém vesmíru chodí, co je potřeba dodržet a jak ten kvas založit. I když často jednáme dost spontánně, tak na provedení a kvalitě si pak necháváme zas záležet.
Dojeli jsme tedy na místo, počásko nám přálo. Za chvíli jsme si jen potvrdili, že některé stromy moc nenesou a na jaře je tedy musíme prořezat (zatím nevíme jak, však to našprtáme). Jiné jsou zas pěkně obsypané. Dali jsme se tedy do sběru, ale až na místě se dočetli, že je fajn se stromy zatřepat a co spadne, to se sbírá. Sbírá se totiž ovoce jen dobře vyzrálé a zralé. Jenže my tam měli dost vysokou trávu. Naštěstí se kolem prken (které máme na stavbu) povalovali nějaké fólie, sebrali jsme tedy alespoň je, dali pod stromy a mohlo se třepat. Trochu punk, ale účel to splnilo. Polovinu sadu nám taky naše stavební firma šikovně zaházela výkopovou hlínou, která se bude hodit na zarovnání, ale pro sběr fakt sranda, no děti se bavili :).
Z trnky jsme toho měli nejvíce. Ostatní stromy, švestky ještě nebyly tak zralé, a tak toho bylo méně. Nasbírali jsme toho pak i hodně ručně, jasně nebylo to úplně košér, ale další týden nás čekala dovolená a tak nebylo zbytí. Však my to další roky vezmeme už poctivěji, a jsme už teď zvědaví, kam se ten náš kvas posune. Tohle je takový zkoušecí první rok. Děti si to taky dost užívali, Rozka sbírala fakt poctivě a Jáša to ještě poctivěji všechno snědl.
Nasbírali jsme takhle necelé dvě přenosky, nějakých 35 kg. Na jeden litr slivovice je přitom potřeba cca 10 kg švestek (různí se to pak dle ovoce). Což o to, tři litry slivovice by nám na košt stačily, fakt nejsme žádné alpy, jenže jsme se následně taky dozvěděli, že nám takovou trošku nikde nevypálí. Dá se domluvit, že se kvas smíchá s někým jiným, ale to by přeci nebylo vončo. My to vůbec neděláme pro ty litry moku, ale taky ten pocit „Takhle jsme si ten kvas založili a takhle chutná výsledek.“ Spousty švestek jsme na stromech nechali, nebyly ještě ke sběru.
A mohla tak začít akce Bruntál. Našli jsme si, že v nedaleké palírně by nám vzali 100 l kvasu, chybělo nám tedy nějakých 70 kg švestek. Trochu jsem si pogooglil a došel k tomu, že tady kousek v Bruntále prodávají zrovna švestky na kvas. Zavolal jsem si tam a nevyšlo to, jsou zvyklí prodávat 500 kg bedny, mých 100kg jim nebylo dobrých (nějakých 5 přenosek!) Zkusil jsem to ještě o ulici vedle a tam s tím byli úplně v pohodě. Jasně, už to nebyly naše švestičky ze zahrádky, ale na náš zkoušecí první rok a učení se s kvasem to bylo furt v pohodě. Až na místě jsem ale zjistil, že ty švestky nebyly tak vyzralé, jak bychom si přáli, když už je člověk kupuje. Ostatní ale brali ve velkém a tak jsem si řekl že nebudu mít nos nahoru a zkusíme to. Ostatně moc možností jsme taky neměli, však ono to snad dojede.
Měli jsme tedy nějakých 135 kg švestek tj. 7 přenosek. Zase jsme si zagooglili (jo na netu je fakt vše) a za chvíli koupili tři 50 l nádoby, které se dají použít i na kvas. Nejdříve jsme chtěli koupil 100 litrovky, ale ještě, že jsme to neudělali, ona to fakt není žádná sranda pak přemísťovat.
Pak jsme se dali do čistění. Každou švěstičku jsme umyli, utrhly jí stonek a rozmáčkli (zkvalitní to pak kvašení). Prý jsou i tací, kteří každou švestku vypeckují, upřímně si to nějak nedokážu představit a rád bych takového člověka poznal a pokecal s nim o tom. Těch našich pár kilo nám totiž ve dvou zabralo pár hodin i bez vypeckování.
Máme tedy naloženo, ovoce nám už tak třetí týden kvasí a sami jsme opravdu moc zvědaví na výsledek. Na naši úplně první slivovici.
Stejně je to parádní si takhle z darů přírody vyrábět tyhle všelijaké dobroty.
- září 29, 2021
- 0 Comments
Ano, je to tak. Všechno je vážně jinak než bylo, je a mysleli jsme si, že bude. Před třemi lety jsme se v článku Where is our mind rozepsali o tom, kde nás to zrovna táhne a že den je vlastně dost kratičký na to, aby byl člověk tak moc online. To platí furt, v téhle sluneční soustavě to už nevymyslíme jinak, ale i tak se chceme zkusit našemu blogu ještě po věnovat, jen trochu jinak. Bylo nám dáno těch čtyřiadvacet hodin a do nich si musíme vmáčknout a rozkouskovat náš život. Tady si vždycky vzpomenu na slova Jacka Kerouaca a jeho
„Život je posvátný a každá chvíle v něm je vzácná.“
A tak mi z toho vychází, že když člověk něco chce, tak si má za tím jít. Když jsme si kupovali byt na okraji Prahy, mysleli jsme si, že je to, když ne na furt, tak na minimálně hodně dlouho. Měli jsme oba dobrou práci, za léta v Praze si našli nové přátelé, známé i neznámé a založili rodinu. První psík, ok, s ním jsme přišli na to, že se teda umíme postarat taky o někoho dalšího, pak přišla na svět Rozárka a o dva roky později i Jáchym.
Jsme teda kompletní, po třech letech budování zahrady, ladění interiéru a sumasumárum fakt hodně práce to vypadalo, že máme konečně hotovo (to berte fakt s nadhledem, hotovo není nikdy, ale víte jak to myslím). Zkrátka to vypadalo, že po té dřině fyzické i psychické si můžeme dát konečně trochu oraz a začít se věnovat naplno rodině, šperkovat si zahrádku, procestovat naši zemičku a vlastně celý svět.
Ale ono to nějak nebylo vončo. Vznášel se tady takový stín pochybnosti, kdy jsme se sami sebe ptali „Fakt tady chceme strávit zbytek života?“ Pod tady chápejte, satelitní městečko v tak akorát velkém městysu, který je od Prahy fakt jen pár minut autem. Byt se zahradou jako příjemný kompromis mezi domem a klasickým bytem. Měli jsme tam vše, zázemí pro děti, v Praze obrovské vyžití pro nás i děti. V okolí Prahy bylo přitom také stále co objevovat, hodně jsme toho našli a ještě více na nás ještě čekalo.
V člověku se však mění priority a ty se v nás po deseti letech žití v Praze a na jejím okraji teď změnily o třistašedesát stupňů. Našli jsme se například v zahradě a takovém tom budování hnízda všeobecně, udělali jsme si v něm takový náš malý kousek ráje, ale těch dvěstěšedátsedum metrů čtverečních zahrady nám tak nějak nestačilo, v hlavně jsme už měli mnohem větší projekty. Jasně, je plno lidí, kteří by raději žili v bytě ve velkoměstě a já je moc dobře chápu, má to své přednosti a život je i více bez starostí. My to máme však trochu jinak. Teda trochu více jinak, chceme do života taky více pohody a její definice je u nás úplně někde jinde. Pak tady byla taky rodina. Ta zůstala na severní Moravě a rodinu máte jen jednu že jo? Když děti rostli a viděli prarodiče jednou za měsíc či dva, přišlo nám to nějak líto. Takhle si naše dětství nepamatujeme. A těch dalších důvodů bylo samozřejmě více a více a když jsme si to poskládali a dali dohromady, tak jsme přišli na to, že je čas na velkou změnu. I když s těžkým srdcem, po deseti letech budování vztahů, sbíraní zážitků, které se do vás fakt zapíší a třech letech budování domova.
A řekli jsme si, že si najdeme nový domov. Domov obklopený přírodou, zároveň s příjemným dojezdem k našim rodinám. Útočiště, ze kterého můžeme na všechny strany uskutečňovat naše dobrodružné výpravy. Řekli jsme si, že dětem prodloužíme takové to skutečné dětství, na které budou vzpomínat celý život. Život na venkově. Budou moci lézt po stromech, běhat po loukách a hrát si v potůčku. Doma vyběhnou na zahradu a budou zobat jahody, maliny, rybíz a všechno možné jedlé.
Přemýšleli jsme, jak by měl takový domov vypadat, snili jsme o něm, až jsme si ho vysnili. Vyšlo nám tedy, že nejlepší řešení bude, když si ho od základů vymyslíme a postavíme. Pak to šlo rychle. Na jaře inzerát, mezitím hledání stavebního pozemku, hledání stavební firmy, podpis smlouvy, v létě už prodej bytečku a stěhovačka na čas ke tchýňce na severní Moravu.
A tak jsme tady, už rok bydlíme v Opavě, za ten rok se toho stalo opravdu mnoho, spíše fakt moc. Našli jsme skvělou stavební firmu, se kterou budeme stavět naší dřevostavbu. Pozemků jsme objeli jen pár. Ono jich totiž až tak moc nebylo, teda bylo, ale měli jsme trochu specifická přání na to, jak by měl vypadat.
Až jsme ho našli, na samém úpatí Oderských vrchů. Stáli jsme tam a věděli, že je to ono. Že tady si chceme vybudovat náš domov.
A jak to bylo dále? O tom příště. Náš blog teď dostane úplně jiný rozměr, jiné zaměření a taky nový jméno. Nad ním ještě přemýšlíme, tak snad brzy. Tímto článkem tedy děláme tlustou čáru.
Budeme psát o rodině, designu, zahradě, o dobrém jídle a o našem novém domečku. Budeme tady hodně stavět, od úplných základů domu po navrhování zahrady. Začínáme totiž doslova na totálně zelené louce a bude to fakt jízda.
Všechno je totiž jinak a začínáme psát úplně novou kapitolu našeho života.
- srpna 01, 2021
- 2 Comments
Kde začít? Bože, je toho tak hodně, co se za poslední rok událo ... Z Rozárky už je velká holka. V září ji čeká nástup do školky a taky se nám na sklonku minulého roku narodil syn Jáchym. V červnu jsme naplno rozjeli s Lukášem eshop a tak nám poslední dobou ty dny nějak splývají.
Naštěstí nám pomohlo v listopadu umístění Rozinky do školičky v Zelenči a tak toho přes den stíháme teď o něco více. Najít si ale čas sami pro sebe ... nemyslitelné.
A tak, když jsem se zapojila do valentýnské soutěže s Vyvolej.to a následně ji vyhrála, v duchu jsem jásala. Věděla jsem, že nás dva, byť s dětmi, čeká akce, která bude jen o nás dvou. Prostě naše.
Termín na focení byl domluvený, místo taky a tak jsme se 1.2.2020 vydali celá rodina naší Caddynou do Prahy směr Café Lajka.
Ještě necelé 3 roky zpátky bychom se na takové profi focení pečlivě chystali, vybírali outfity ... Teď jsem byla ráda, když jsem se vlezla do svoji COS sukně, našla čisté bílé triko a stihla si koupit rtěnku. Lukáš to měl podobné, teda až na tu rtěnku. V Praze už na nás čekala záchrana v podobě Lucky, úžasné Lukášovy sestry, která si před focením vzala na starost Rozárku a ve Stromovce spolu obráželi dětské hřiště. Jáchymek to v kočárku zabalil a tak jsem na chvíli byli zase jen my dva, slečna fotografka a Julie z Vyvolej.to. A šlo se fotit.
- února 13, 2020
- 0 Comments
a druhou vlastně taky.
To, že jsme si před více než rokem založili e-shop, tak to není žádným tajemstvím. První plán byl jasný, půjdeme na to pomalu, vezmeme to jako přivýdělek k mateřské a uvidíme, co se bude dít. Uvidíme, jak nás to bude bavit, co to přinese či naopak vezme. No a za ten jeden rok jsme se toho naučili opravdu mraky. Tím, že si vše až na tisk plakátu děláme sami, tak je to opravdu každým dnem jen posouvací.
Míša na e-shopu dělala během dne, když jí malá dovolila a já přijel z práce kolem 18:00 h. Pověnoval jsem se malé, kolem osmé ji uložil ke spánku, zapnul PC a pár hodin makal na plakátech na míru a ve zbylém čase se mrkl na zbytek. Poslední dva měsíce se ale naše práce začala úročit, všechno do sebe začalo zapadat, marketing se vyladil a já ty dva měsíce neměl opravdu ani den volna, víkendy také zaplněné, a tak zbývaly jen dvě možnosti.
Buď s e-shopem seknout, protože se nám daří, tržby rostly (i když byly jak na horské dráze), klienti si nás chválili, práce nás bavila, ale neměli jsme špetku volného času a nebo dát v práci po 7 letech výpověď. Jít do té nejistoty na volné noze, vzdát se stálého výdělku, zaplacených dovolených, stravenek, Prahy, kolegů, firemního paušálů a dalších benefitů, který nám HPP nabízí. Sedli jsme si tak jednoho večera, dali do kupy pro a proti a plusy pro práci z domova se jen vršily a vršily, přičemž se protínaly často s tématem rodiny.
A tak jsem tady, sedím u počítače na volné noze (všimněte si toho prapodivného slovního spojení) a rád bych vám dal do kupy pár vět o tom, jak vypadal můj první den. První den, kdy je člověk po 7 letech svým vlastním pánem. To vám totiž může přinést řadu pěkných věcí, ale i řadu komplikací. Rád si podobné články ze života businessu čtu, tak pokud vás tenhle den v kostce zaujme, dejte echo do komentáře a můžeme jít v některých věcech více do detailu. Jistotu, tak tu teď nemáme, ale máme velkou chuť budovat. A kdyby to přeci jen nevyšlo, což se klidně může stát, tak trh práce je teď takový, že se není moc čeho bát a klidně můžu za půl roku něco hledat s pocitem, že jsem to zkusil a naučil se toho tolik, co by jinde trvalo roky.
Toliko prolog.
- června 20, 2019
- 2 Comments
Za pár dní budou někteří z vás hojně oslavovat s milovanými osobami svátek Sv. Valentýna. Někdo ve jménu lásky slaví v tento americký svátek, jiný si to nechává na 1. máje. A pak jsou tací, kteří berou útokem oba svátky. Za nás se na prvního máje vždycky rádi projdeme pod třešeň. Ale neuráží nás ani Valentýn. Bereme ho jako příležitost pro nějakou fajn večeři či zážitek. Markéťáci se totiž dost činí a firmy se doslova předhánějí v nabídkách, tak proč toho nevyužít.
A jelikož víme, že byste svému protějšku snesli modré z nebe každý den, tedy i na Valentýna a že vybrat ten správný dárek je někdy pořádný kumšt. Sepsali jsme tak pro vás článek s pár tipy, jak pro něžné pohlaví, tak i pro to mužské.
- února 02, 2019
- 0 Comments
Je to tak tři měsíce, co jsem odjela na celý víkend pryč a nechala tak Lukáše s Rozárkou poprvé doma samotné. Odjížděla jsem s těžkým srdcem ale s vědomím, že odjíždím pro dobrou věc a že to spolu ti dva beze mě zvládnou. A taky že jo.
Navíc když jsem v neděli přijela domů, čekal mě uvařený výborný oběd, spokojené dítě a dokonce upečený famózní koláč. Asi bych na takové víkendy měla jezdit častěji:)
Od té doby jsme tento koláč pekli už minimálně 5 krát a určitě s ním nekončíme.
Od té doby jsme tento koláč pekli už minimálně 5 krát a určitě s ním nekončíme.
- listopadu 25, 2018
- 1 Comments
"With your feet in the air and your head on the ground.." Pixies
Pravda je taková, že už nevydáváme jeden článek za druhým jako tomu bylo rok, dva zpátky. Den je skutečně krátký a my ho stále využíváme na plno, jen těch "projektů" je teď vice a možná i proto ustoupil blog krapet do pozadí. Stále jsme ale tady a na následujících řádcích vám chceme ukázat, proč jsme už více či méně offline.
Co teď vyplňuje náš čas nejvíce?
1. Zahrada
L: Už to bude téměř rok, co bydlíme v našem novém bytu se zahradou za okrajem Prahy. Polovinu interiéru starého bytu jsme prodali a začalo se zařizovat všechno od začátku. V novém, troufám si říci už vyzrálém stylu. Dále spousta vrtání, malování, dokonce jsem stavěl příčku a jednou jednu v koupelně zase zbourám. Zhruba po půl roce jsme se konečně dostali na zahradu a pochopil jsem, že ta se vážně buduje roky.
V prvním kroku jsme si nechali dovést tuny a tuny hlíny a začalo se kolečkovat a dorovnávat terén. Dále přišlo oplocení, zakládání trávníku, založili jsme si také kompost a tento měsíc začneme využívat dešťovou vodu. Opravdová výzva ale byla dřevěná terasa s pergolou. Studovali jsme, kreslili si návrhy a na konec objednali pro terasu desítky prken a hranolů ze sibiřského modřínu a KVH hranoly pro pergolu. A začalo se makat. Položili se základy, pak mi přišel na pomoc přítel od mé sestry a začala několikadenní "tesařina". Ten pocit, když něco postavíte vlastníma rukama, je opravdu k nezaplacení (místy jsem se cítil jako Ryan Gosling v Zápisníku jedné lásky) a člověk se opravdu mnoho naučí. Postupně přichází na dostatky i nedostatky a jestli bude nějaké příště, tak už vím, co bych udělal trochu jinak. V průběhu několika dalších týdnů jsem dělal menší úpravy, zpevňoval, natíral a doslova včera dodělal střechu. V brzké době pergola ještě dostane boční stěnu z latěk, které necháme prorůst Vistárií, a další týden nám dorazí zahradní nábytek. Chill může začít.
V prvním kroku jsme si nechali dovést tuny a tuny hlíny a začalo se kolečkovat a dorovnávat terén. Dále přišlo oplocení, zakládání trávníku, založili jsme si také kompost a tento měsíc začneme využívat dešťovou vodu. Opravdová výzva ale byla dřevěná terasa s pergolou. Studovali jsme, kreslili si návrhy a na konec objednali pro terasu desítky prken a hranolů ze sibiřského modřínu a KVH hranoly pro pergolu. A začalo se makat. Položili se základy, pak mi přišel na pomoc přítel od mé sestry a začala několikadenní "tesařina". Ten pocit, když něco postavíte vlastníma rukama, je opravdu k nezaplacení (místy jsem se cítil jako Ryan Gosling v Zápisníku jedné lásky) a člověk se opravdu mnoho naučí. Postupně přichází na dostatky i nedostatky a jestli bude nějaké příště, tak už vím, co bych udělal trochu jinak. V průběhu několika dalších týdnů jsem dělal menší úpravy, zpevňoval, natíral a doslova včera dodělal střechu. V brzké době pergola ještě dostane boční stěnu z latěk, které necháme prorůst Vistárií, a další týden nám dorazí zahradní nábytek. Chill může začít.
Se zahradou jsme teprve na začátku a čeká nás ještě spousty práce. Už teď víme, že to nebude klasická satelitní zahrádka s tújemi. V plánu je okrasná část, taková oáza klidu s relaxačními prvky a část ovocná s vyvýšenými záhony, ovocnými stromy, místo kde si může naše malá natrhat hrášek či jahody. Na tyhle maličkosti z dětství totiž sám nejraději vzpomínám. Na podzim nás čeká dosázet trávník, zasadit kolem dokola Habrový plot, doklepat skalku a postavit bytelný cihlový gril. Další rok postavit zahradní domek, vyvýšené záhony a dát té naší zahrádce duši.
Je to náročný, ale boží.
Je to náročný, ale boží.
- července 05, 2018
- 2 Comments
... takový podtitul nese název Strollering. Záhadný název pod kterým se skrývá úplně famózní cvičení pro maminky na mateřské, pracující maminky ... prostě pro všechny aktivní mámy, které by rády cvičily, ale děti jim na to moc prostoru a času nedávají.Jedná se o rychlou chůzi ideálně v kardio zóně, takže nabraná kilča půjdou krásně dolů, do cvičení se zapojují i posilovací prvky a když jsou děti velké, můžete je do cvičení zapojit taky. Mimča můžete použít místo závaží, samozřejmě ve správném úchopu .... těch plusů je tam více. Na výmluvy tady už prostě není prostor.
A co to má společného se mnou? Jak už jistě víte z předchozích článků, miluju sport. Od mala jsem k němu byla vedena a nakonec jsem ho i úspěšně vystudovala, a tak jsem se ho nechtěla vzdát ani v těhotenství, ani na mateřské. Rozárce bude už 11 měsíců a já už se od ledna hýbu co to dá. Jde to. Chce to jen pevnou vůli, správný time management a správný výběr cvičení. Začala jsem cvičením doma s FITFAB, díky Andy za to, a abych taky přispěla do rodinného rozpočtu, jelikož je mateřská na finance fakt slabá, udělala jsem si v březnu kurz Strolleringu nebo-li Cvičení s kočárky. Rozárku tak mám pořád u sebe, můžu reagovat na její potřeby, je na čerstvém vzduchu, mezi dětmi, takže se krásně socializuje a já si dám řádně do těla, to prostě chceš.
- června 28, 2018
- 0 Comments
Když jsem tak přemýšlel, co za článek napsat do naší scandi série jako první, nápadů se na mě hrnulo ze všech stran plno. Skandinávský styl, design, umění a životní styl jsou velice vděčná témata, kterým se tady na našem blogu budeme rádi věnovat. Představíme vám zde ikonické severské značky a kousky, zamyslíme se nad aktuálními tématy, trendy a kdo ví, třeba padne i nějaký ten recept na severkou pochutinu. První článek by měl však začít pěkně od píky, a tak bych vám tady popsal to, jak ten skandinávský styl bydlení vidíme našima očima my. Očima ne nějakých designových mágů, samozvaných profíků, ale lidí, kteří se o tento styl zajímají, čtou o něm, rádi se inspirují a bez nějakého výraznějšího škatulkování si z něj berou to, co se jim líbí a to pak užívají i doma.
Zdroj: http://www.jurnaldedesigninterior.com
- března 21, 2018
- 3 Comments
S myšlenkou e-shopu jsme si pohrávali již delší dobu. Byla to pro nás velice zajímavá forma podnikání, při které se i dá zúročit to, co nás naučil náš blog, ale zároveň si tyto poznatky rozšířit o další nové obzory. Nikam jsme však nespěchali a taková myšlenka musí pořádně uzrát, aby její závěr nebyl příliš uspěchaný a stalo to opravdu za to. Samozřejmě se nabízely možnosti jako třeba prodávat pánské doplňky či je dokonce vyrábět. S touhle ideou jsme koketovali nějaký čas a i si dokonce zkusili něco ušít. Je však rozdíl věci obdivovat, užívat a podporovat, než je pak sám vyrábět a prodávat. Když jsme se totiž sami zamysleli, zda je to ono, to čemu chceme propadnout, z čeho se chceme radovat, ale třeba i nervovat, tak jsme si tím nebyli úplně jisti. Díky blogu a jeho zaměření jsme však poznali spousty parádních projektů, značek, lidí a dokonce i přátel a jedeme dále a jsme zvědaví, co nás ještě mile překvapí a potká, protože tahle scéna jde pořád nahoru a začíná to být zajímavější a zajímavější. My se však s naším novým e-shopem podíváme do krapet jiných vod.
Téma interiérového designu jsme na našem blogu již párkrát naťukli. Především pak fanoušci našeho facebooku si mohli všimnout, že inklinujeme ze všeho nejvíce k designu skandinávských interiérů. Baví nás jejich minimalismus, příjemná atmosféra a útulnost. Svou zásluhu na tom má určitě i to, že scandi styl ctí především přírodní materiály, které pak kombinuje s těmi modernějšími. Čistý design pak krásně doplňují pokojové rostliny, kterých není nikdy dost. Tohle vše nás ohromně baví a ještě dlouho nepustí. Není to jen tím, že scandi styl je momentálně na výsluní, ten je tady už opravdu dlouho a dá se i říci, že má u nás tradici.
To, že bychom prodávali designové kousky, které lidem pomohou zkrášlit svůj domov, tak to byla myšlenka, které nám dokázala vykouzlit úsměv na rtech. Nebylo tak o čem dále přemýšlet a myšlenka se mohla zhmotnit v činy. Založili jsme si e-shop Na vlně scandi a již během prvních pár dní, jsme se naučili toliko, že to stálo za to a těšíme se, co nám přinesou dny další. V našem e-shopu najdete několik designových plakátů v tzv. skandinávském stylu. Samozřejmě je lze zakombinovat snad do každého interiéru, ale právě pro skandinávský styl jsou plakáty na stěnách doslova ikonickou záležitostí. Fantazie tady opravdu nezná hranic a kombinuje se vše se zdánlivě nekombinovatelným. Pověsit vedle sebe můžete plakáty s písmeny, slovy či fotky přírody, pokojovek, zvířat, geometrických tvarů nebo obrazů žen. Vše je povoleno a my bychom vám rádi s takovými úžasnými díly pomohli.
Plakáty, které u nás najdete, byly velmi pečlivě vybrány a každý náš plakát bychom si také sami doma pověsili. Snažíme se o to, ať naše plakáty mají nejen výšku a šířku, ale také především hloubku. Jsme na samém začátku a začínáme skromně, ale v tomhle duchu budeme také postupně rozšiřovat naši nabídku, až se z ní jednou stane jedna velká galerie, ve které jak věříme, si vybere opravdu každý. Co se týče použitého materiálu. Sami máme doma plakátů několik a více než papír se nám líbí ty na canvas plátně. Plakátům to dává další rozměr a tak je taky prodáváme na canvas plátně.
A jaké máme plány? My teď opravdu nikam nespěcháme, náš e-shop chceme budovat pomalu na kvalitních základech. Jasně, mohli bychom nakoupit za několik desítek tisíc, rozjet marketing na všech frontách a otáčet se. To ale není to, co teď chceme a určitě by se v tom shonu zapomnělo na spoustu zásadních věcí. A to i třeba takových, jako mít radost z každého nákupu či z každého dalšího přírůstku do našeho sortimentu. Já budu stále rád pracovat, tam kde pracuji a Míša si během mateřské místy odskočí do skandinávského světa. Postupně budeme doplňovat sklad, rozšiřovat nabídku plakátů a třeba časem přidáme i další doplňky. Mít pak malý showroom s plnými zdmi plakátů, s všudypřítomnými kaktusy, sukulenty, kde by se podávala dobrá káva, tak to je už jen takový malý sen, ale důležité je, že jsme pro ten sen podnikli první kroky.
Začínáme se po našem zimním spánku pomalu probírat, naše Rozárka nám roste jak z vody, v našem novém bytě jsme už konečně zabydleni a my se tak dostaneme už více ven. Přibudou tak po delší době nové články s outfity, v naší nové kuchyni se nám vaří jedna radost, tak čekejte i nějaký ten chutný recept a jako novinku také články ze světa skandinávského bydlení. Jak vám řádky z výše napověděly, je to styl v kterém se teď dost pohybujeme. Představíme vám zde ikonické severské značky, kousky, dáme vám tipy na to, kde nakupovat, ale ze všeho nejdříve čekejte úvodní článek do světa skandinávského bydlení.
Náš e-shop najdete na adrese http://www.navlnescandi.cz a pokud vás zaujal, budeme také rádi za podporu na našem scandi facebooku https://www.facebook.com/navlnescandi/.
Pokud jste dočetli až tady, tak děkujeme za přečtení. Budeme rádi, když nám v komentáři zanecháte feedback na náš eshop. Mějte hezký víkend.
- března 17, 2018
- 3 Comments
Teď mě asi nejvíc pochopí mámy, protože najít si čas na cvičení ve fitku nebo dojíždět někam za cvičením je v každodenním shonu pro nás stejně vzácné jako udělat si ráno kávu a ještě si ji teplou v klidu vypít. To se mi tedy naštěstí daří, horší je to u nás s obědem. Já miluju sport. Byla jsem k němu vedená už od dětství a proto, když jsem musela v těhotenství sport omezit a po porodu jsem se ke cvičení taky nějakou dobu nedostala, trpěla jsem. A ne jenom já, ale i Lukáš. Byla jsem protivná, prostě sportovně neuspokojená. Chyběly mi hold endorfiny, hormony štěstí. Párkrát jsem si byla zaběhat, ale jakmile jsem opustila Rozárku, už mi chyběla a nedokázala jsem si běh patřičně užít a vypnout. No jo no, ta mateřská závislost. Přestože nejsem vyznavač cvičení doma (chybí motivace cvičit), stáhla jsem si nakonec 30shred day od Jillian Michaels. Mohla jsem tak mít Rozárku u sebe, jenže mě to tak nějak nebavilo. Každý den to samé, žádný den volna, nuda .... chybělo mi tam to nadšení.
Na program FITFAB strong jsem narazila na facebooku a řekla jsem si, že tomu dám ještě šanci. Ihned mě nadchlo zjištění, že videa točili v pražské Továrně, což je mimochodem boží industriální prostor, že muziku ke cvičení mají live a že je to celé zdarma. Jakože cože? A víte, co je největší mazec? Všechna videa natočili za jeden jediný den, blázni. Hlavou projektu FITFAB je Andy a srdce spolu s Andy tvoří i zbytek týmu.
- února 25, 2018
- 2 Comments
Knihovna se buduje celý život a my jsme teprve na samém začátku, ale základní kameny jsou už dávno položeny. Ty jsme vložili do univerzálního IKEA systému Kalax. Ten má ideální velikost polic jak pro knihy, tak i pro nějaký ty designový nezbytnosti. Až nastane ten pravý čas, pak tenhle policový systém jen vyměníme za knihovnu na míru z masivu. To je takový sen, který má prozatím ještě čas.
- února 04, 2018
- 1 Comments
Konečně mi usla, v šátku, po hodinovém hysterickém pláči. Roste jí další zoubek, věčný boj.
Už 6 měsíců jsem na blog nic nenapsala. Stala jsem se mámou na plný úvazek, a tak se kaji. Ale jsem šťastná a to je to nejdůležitější, protože jen tak může být Rozárka spokojené a šťastné dítě.
Včera jsem ale byla poprvé od porodu s Rozárkou na „společenské události" a to konkrétně na křtu knížky „Handling a nošení dětí s rozumem a láskou v hrsti“ od Vandy Schreierové a tak jsem si řekla, že bych o tom mohla napsat report.
- ledna 25, 2018
- 1 Comments
Když se vám narodí mimčo, váš život se otočí o 360 ° a svět obrátí vzhůru nohama. Přehodnotíte své priority, denní návyky, a protože času není opravdu nazbyt, tak se snažíte věci zefektivnit, jak jen jdou. Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala. Chcete váš život obohatit o dalšího člena domácnosti? Pak pes můžete být tou pravou volnou. Chcete však, zcela přeskládat své hodnoty, a aby váš život nabral zcela jiný směr? Mimčo tohle opravdu zvládne. Původně jsme o naši malé moc psát nechtěli a chtěli jsme si uchovat více soukromí, ale přemýšlíme, že bychom po půl roce napsali takové menší shrnutí. O tom tedy možná někdy jindy. Úvod textu není až tak mimo téma, protože tento článek by mohl přijít vhod také lidem v časovém presu, a jak jsem se již zmínil, čas nazbyt teď vážně není. Nakupování v obchodech teď vystřídalo nakupování přes internet, a to jak potravin (což je opravdu vysoce pohodlné), tak i oblečení.
Znáte ten pocit, když se díváte do šatníku a nemáte nic na sebe? Přitom na ramínku visí několik desítek košil, ale ty by popravdě zasloužily už značně protřídit, a to se hned bude i lépe vybírat. V takovém třídícím režimu se zrovna nacházím. Po podobném úklidu si pak člověk může především pořídit i nějaký ten nový kousek. Nechat si ušít košili po internetu, to je nanejvýš pohodlné a o tom bude i dnešní článek. Značek, které umožňují si nechat zhotovit takovou košili, je po internetu v zahraničí opravdu nespočet a časem určitě vyzkouším i tuto možnost. V Česku máme podobných projektů opravdu poskrovnu a protentokrát jsem tedy vyzkoušel v diskuzích nejednou skloňovaný Andrew Wright. Potřebné parametry košile si zadáte pomocí online aplikace z pohodlí vašeho domova a zhruba za 2 - 3 týdny se můžete těšit na výsledek. On-line sestavení košile je také jeden z aspektů, proč se Andrew Wright dostává na tak zajímavé ceny, a to i přesto, že šije v České republice. Touto metodou se dá totiž nějaký ten náklad ušetřit a i cena košile pak může být nižší. Kdybyste si přeci jen nebyli jistí, je možná i konzultace v jejich brněnském showroomu. Mě byla po odeslané objednávce nabídnuta i konzultace v Praze. Ta je nejspíše dle příležitosti a naskytnutí zástupce firmy v Praze, ale já si to chtěl pro změnu zkusit vážně online se vším všudy a s tím, že jsem byl zvědavý na výsledek. A jak takový proces vypadá? Na to se podíváme dopodrobna níže.
Znáte ten pocit, když se díváte do šatníku a nemáte nic na sebe? Přitom na ramínku visí několik desítek košil, ale ty by popravdě zasloužily už značně protřídit, a to se hned bude i lépe vybírat. V takovém třídícím režimu se zrovna nacházím. Po podobném úklidu si pak člověk může především pořídit i nějaký ten nový kousek. Nechat si ušít košili po internetu, to je nanejvýš pohodlné a o tom bude i dnešní článek. Značek, které umožňují si nechat zhotovit takovou košili, je po internetu v zahraničí opravdu nespočet a časem určitě vyzkouším i tuto možnost. V Česku máme podobných projektů opravdu poskrovnu a protentokrát jsem tedy vyzkoušel v diskuzích nejednou skloňovaný Andrew Wright. Potřebné parametry košile si zadáte pomocí online aplikace z pohodlí vašeho domova a zhruba za 2 - 3 týdny se můžete těšit na výsledek. On-line sestavení košile je také jeden z aspektů, proč se Andrew Wright dostává na tak zajímavé ceny, a to i přesto, že šije v České republice. Touto metodou se dá totiž nějaký ten náklad ušetřit a i cena košile pak může být nižší. Kdybyste si přeci jen nebyli jistí, je možná i konzultace v jejich brněnském showroomu. Mě byla po odeslané objednávce nabídnuta i konzultace v Praze. Ta je nejspíše dle příležitosti a naskytnutí zástupce firmy v Praze, ale já si to chtěl pro změnu zkusit vážně online se vším všudy a s tím, že jsem byl zvědavý na výsledek. A jak takový proces vypadá? Na to se podíváme dopodrobna níže.
- listopadu 12, 2017
- 1 Comments
Máme tady pátek, víkend před námi a ke správnému začátku dne patří také pořádná snídaně. Není tomu dávno, co jsme znovuobjevili kouzlo vaflí. Sladké vafle jsou opravdu výbornou a jednoduchou záležitostí, ale o těch slaných se až tak moc nemluví či spíše neví. V dnešním článku vám tak dáme tip na jeden takový recept, který nás opravdu baví a co více, velice chutná. Budete k němu potřebovat vaflovač, pokud ho nevlastníte, tak případnou koupi můžu jen doporučit. Variací těst na vafle je opravdu nespočet, můžete jen popustit uzdu své fantazie a získat tak mnoho chutí, snadno a rychle.
- října 27, 2017
- 1 Comments
Loafers či česky mokasíny jsou typem obuvi, který svou zlatou éru u nás již má za sebou. Bohužel éra to byla neblahá a modely často nehezké. Z niž některé přežily do doby dnešní a tak pokud se řekne mokasíny, tak se většině našim krajanům vybaví dedečkovská obuv. Možná to však nebyla doba zlatá, ale stříbrná a opravdový stylový boom nás ještě čeká.
Mokasíny jsou totiž po celém světe stále oblíbené a v posledních letech se pomalu znovu propracovávají i na naše ulice v mladším a svěžejším provedení. Za loafers se označují mokasíny kožené, které se pohybují na hraně formálnosti, a existuje jich vícero druhů. Na vážnější pracovní schůzku se spíše už nehodí, ale na běžné nošení do práce, proč by ne. Semišové mokasíny jsou pak již čistě volnočasovou záležitostí a právě ty na našich ulicích potkáte nejčastěji.
Mokasíny jsou výbornou záležitostí na jaro a především pak léto. V tomto období se nosí bez ponožek či nejlépe s ponožkami neviditelnými. Nikdy ponožky kotníkové, ty jsou čistě sportovní záležitostí. Díky této obuvi bude váš outfit vypadat stále elegantně, zároveň však uvolněně, minimalisticky a šik.
- září 17, 2017
- 3 Comments
Ne, já do těhotenského focení nepůjdu, přijde mi to zbytečný fotit se s pupkem. Tohle jsem hlásala ještě na začátku svého těhotenství a vydrželo mi to zhruba do 8. měsíce. Pak jsem si ale řekla, že už to třeba nikdy nezažiju. Nebyla by tedy škoda toto období nezachytit?
Fotografku Evu, La Buchtu, jsem našla na Facebooku přes další moji těhotnou kamarádku a jelikož se mi líbilo její zachycení okamžiku, barvičky a styl, řekla jsem si proč to nezkusit. Bohužel Lukáš se od začátku focení bránil, a tak jsme se domluvily pouze na single focení.
Focení jsem si chtěla nechat až na poslední 9. měsíc, kdy budu mít co největší bříško, avšak i přesto nám dalo s Evou zabrat, než jsme bříško správně do fotky "naštelovaly". Jo hold každá ho máme jiný.
Eva vybrala k focení Divokou Šárku a já ji musím strašně moc za tuto lokalitu poděkovat a hlavně za správné načasování. Sraz jsme měly v šest večer, kdy se pomaličku letní slunce uchylovalo k západu a vytvořilo nám tak skvělé světelné podmínky. Navíc Divoká Šárka je krásná přírodní rezervace, na focení v přírodě tedy jak stvořené.
Bohužel 19. července byly tropy, a přestože jsme šly fotit AŽ v šest večer, mohla jsem se koupat, aniž bych si musela svlažit byť jen nohy v místním potůčku. Eva mě provedla různými zákoutími ideálními na focení, a tak jsme se několikrát šplhaly i do kopců, a já tak kolikrát myslela, že pojedu z Šárky rovnou do porodnice. Nakonec jsme to ale zvládly a myslím, že Eva odvedla dobrou práci, co říkáte?
Fotografku Evu, La Buchtu, jsem našla na Facebooku přes další moji těhotnou kamarádku a jelikož se mi líbilo její zachycení okamžiku, barvičky a styl, řekla jsem si proč to nezkusit. Bohužel Lukáš se od začátku focení bránil, a tak jsme se domluvily pouze na single focení.
Focení jsem si chtěla nechat až na poslední 9. měsíc, kdy budu mít co největší bříško, avšak i přesto nám dalo s Evou zabrat, než jsme bříško správně do fotky "naštelovaly". Jo hold každá ho máme jiný.
Eva vybrala k focení Divokou Šárku a já ji musím strašně moc za tuto lokalitu poděkovat a hlavně za správné načasování. Sraz jsme měly v šest večer, kdy se pomaličku letní slunce uchylovalo k západu a vytvořilo nám tak skvělé světelné podmínky. Navíc Divoká Šárka je krásná přírodní rezervace, na focení v přírodě tedy jak stvořené.
Bohužel 19. července byly tropy, a přestože jsme šly fotit AŽ v šest večer, mohla jsem se koupat, aniž bych si musela svlažit byť jen nohy v místním potůčku. Eva mě provedla různými zákoutími ideálními na focení, a tak jsme se několikrát šplhaly i do kopců, a já tak kolikrát myslela, že pojedu z Šárky rovnou do porodnice. Nakonec jsme to ale zvládly a myslím, že Eva odvedla dobrou práci, co říkáte?
- července 22, 2017
- 2 Comments
Dlouho jsme tady neměli článek, který je zaměřený pouze na hodinky a přitom jsem si jich od posledního článku pořídil hned několik. Párkrát jsem se i spálil, a to když jsem si na Vintedu pořídil hodinky zánovní, u kterých, jak se nakonec ukázalo, byl vyzkratovaný strojek. To se pak projevovalo tak, že hodinky vydržely maximálně jeden den, a poté se vybila baterka. Po výměně baterky opět stejný scénář. Druhá spálenina byla u hodinek z Aukra, kde prodejce tvrdil, že jde opravdu o pravé MVMT, ale po půl roce začaly tak odcházet, že to nemohla být pravda. V obou případech měli prodejci výborné hodnocení. Tohle však k rizikům výhodného nakupování patří, a tak nezbývá nic jiného, než si dávat ještě větší pozor.
- července 09, 2017
- 0 Comments
Peněženek jsem už vystřídal snad na desítku. Někdy jsem si pořídil novou jen tak z rozmaru, ale většinou spíše proto, že ta stávající již dosluhovala. Má poslední peněženka byla zároveň ta nejluxusnější, co jsem kdy měl. Dostal jsem ji před dvěma lety od Míši k narozeninám. Byla to kožená peněženka od švédské značky Wesc, ale kůže bohužel nebyla kvalitní a začala se pomalu a jistě trhat. Bohužel tak nedávno nastala chvíle, kdy to už bylo neúnosné a dřívější parádu vystřídala ostuda. Začal jsem se tedy dívat po nové, ale laťku jsem chtěl ještě více posunout a najít si takovou peněženku, která se mnou bude roky, bude stárnout do krásy, nabírat patinu a opravdu něco vydrží.
Peněženku máte u sebe po většinu dne. Musí proto působit reprezentativně jak ve volném čase, tak především při formálních událostech. Je to tedy jedno z míst, kde se opravdu vyplatí investovat do kvality a šetření musí jít stranou. Novou peněženkou jsem chtěl praktickou, designově minimalistickou, z kvalitní kůže a celkově kvalitně provedenou. Moje požadavky nemusí vypadat ani tak moc náročně, ale při hledání a bližším zkoumání nakonec moc adeptů nezbylo.
Na plné čáře u mě vyhrála peněženka od české značky Danny P. Poprvé jsem se s Danny P. setkal na krásné události Pop Up Gentleman a nemohl jsem se vynadívat. Od této chvíle jsem na produkty sem tam různě narážel, sem tam na mě vyskočil nějaký ten rozhovor se zakladateli a já věděl, že mě jednou produkty od nich neminou. Než přejdeme k samotné peněžence, tak se sluší říci několik slov o značce samotné. Značka Danny P. vyrábí především kožené doplňky pro muže a z počátku se zaměřovala hlavně na produkty přizpůsobené pro výrobky od Applu, a že jim to šlo, o tom svědčí fakt, že jsou vůbec první značka, která se dostala do nabídky Apple Storu. Česká značka tedy bodovala nejprve v zahraničí a výrobky Danny P. tím můžeme potkat po celém světe. Danny P. klade důraz na prémiové materiály a své produkty tak vyrábí z kvalitní italské kůže, přičemž je šije v České republice. Danny P. svůj sortiment neustále rozšiřuje a najdeme v něm například klasické peněženky, dále peněženky s přihrádkou na iphone, obaly na iphone a ipad, opasky a opravdu krásné tašky. Na tu si budu muset ještě chvíli počkat, ale za mě je teda dokonalá.
- července 06, 2017
- 0 Comments
Řeknu vám, že éra skinny kalhot mě krapet minula. Teda až na jeden neúspěšný pokus k tomuhle střihu přičichnout. Pořídil jsem si tehdy bavlněný skinny chinos z H&M a i když jsem vypadal celkem dost trendy, tak pohodlný to tedy nebylo. Prozatím se mi jeví jako zlatá střední cesta slim fit, který je od super slim fitu stále o poznání pohodlnější a zároveň padnoucí. Není však všechen slim fit stejný. Ona každá značka člověku padne jinak, a tak se to bez zkoušení v kabince neobejde.
Poslední dobou však začínám čím dál tím více experimentovat také s jinými střihy. Což nás přivádí k tomu, že si dnes představíme kalhoty, které mě tak trochu nostalgicky vrací o spousty let zpět. Do časů, kdy mým playlistům kralovaly především skladby o 90 BMP a snížený sed kalhot byl společenský must have.
- června 11, 2017
- 0 Comments